Ve víru národního obrození

3. října 2014 v 22:14 | Brepta |  Recenze
Nedávno jsem narazila na výzvu blogerky Dragell. Název vypovídá o všem: I povinná četba je zábavná. Já s tím neprosto souhlasím, nenutíl-li mne totiž někdo číst píseň o Rolandovi či Alenku v říši divů, je pro mne školou naordinovaný seznam šitý na míru. Na Jiráskův román jsem v něm sice ještě nenarazila, jsem si však jista, že v povinné četbě vyšších ročníků dozajista nechybí. A tak jsem se rozhodla i se svou troškou přispět do mlýna. Ti z Vás, co si pročítali můj profil, už jistě tuší. Ano, jde o Františka Ladislava Věka.

Poprvé jsem se se svou zamilovanou literární postavou seznámila coby malé děcko (ne, že bych jím doteď nezůstala), a to prostřednictvím stejnojmenného seriálu. Tenkrát jsem tomu moc nerozuměla, ale líbil se mi jednak Radoslav Brzobohatý a jednak vědomí, že jsou to vlastneci, tedy ti, co postavili Národní divadlo (Sice to udělali jiní a až za sto let, ale to mi nikdo neřek'.). Historie jeho vzniku mě zajímala už tehdy, jelikož jsem o to měla knížku a připadala jsem si jako odborník.

Asi před rokem jsem si seriál znovu pustila a napadlo mě, co kdybych se odhodlala knížku si přečíst. Lákalo mě na ní hodně věcí; například zastaralý jazyk nebo to, že jde o těžkou literaturu (což jsem si později potvrdila každodenním nošením na zádech) a já budu odbornice dvojnásobná.

Ale nyní už přistupme k oficiálním bodům výzvy. Jedním z nich je i nastínění děje, o což se pomocí následujících řádků.
Pro méně informované se kniha odehrává na přelomu osmáctého a devatenáctého století. Hlavním aktérem knihy je František Věk, v Dobrušce narozený syn kupce, jehož život sledujeme až do dospělosti jeho syna. Román je pětidílný, z čehož první dva díly pojednávají o Věkově mládí a končí svatbou. Výše zmiňovaný seriál mapuje právě je a soudím, že by ho měl vidět všechen lid český. Vyrůstáme s Františkem v klášteře, pozorujeme ho v pražských studiích na filosofii, prožíváme s ním jeho první lásku a trpíme, když se musí smířit s životem za kupeckým pultem.

Mladý filosof nezapíral. Vyznal se ze všeho, pověděl, k čemu má vlastně náklonnost, že by chtěl být regens chori, vůbec muzikant, a všechno jiné že mu je proti mysli. Zpočátku byl velice sklíčen a bál se přísného otce, jehož se vždycky strachoval, již od útlého mládí. Ale čím dále tím více nabýval rozhodnosti. Jednou to říci bylo nutno. A tak byl zcela upřímným. Přiznal se, že zameškal rok, že pěstuje hudbu, že vypomáhá v divadle, že bývá i ve společnosti herců i hereček.

To všecko odpovídal na otázky otcovy. Ale pak mu prudce vpadl do řeči, když otec s opovržením se o té společnosti zmínil, nazývaje ji nehodnou, bezbožnou, ničemnou. F. Věk se všech a zvláště vlasteneckých herců z Boudy zastal, a to tak, že se z toho otec prudce rozhněval.

Zato třetí díl by mohl čtenáře odradit, neboť v něm František téměř nevystupuje a na post hlavního aktéra se dostává páter Vrba, vlastenec a člověk dobré vůle, který se však navzdory čtenářovým modlitbám stále honí za ruskými vojáky či hraje karty s kuchařem Ciepkem. Smiřme se s tím a přeskakujme odstavce.

Ani díl čtvrtý nám není náhradou, zbavíme-li se totiž Vrby, objeví se na obzoru další. Každopádně děj už není tak monotónní, zaujme příběh Václava Věka a na konci knihy se přeci jen důrazněji vracíme k Františkovi.


Na konci dlouhé pentalogie jako by nám chtěl Jirásek připomenout její začátek. Celá kniha se v podstatě zaobírá Václavovými studiemi v Praze a připomíná mládí jeho otce. I tento díl je tedy pln napětí, lásky a života, ačkoliv se v něm hlavní hrdina vyskytuje snad nejméně z celého románu.

Říkáte si, není-li zbytečné prolouskávat se posledními třemi díly, když za to nestojí? Víte co, přečtěte si první dva a když ani tak nenajdete důvod, jeden Vám dám. Proč se román jmenuje F. L. Věk, když celou dobu hovoříme jen o Františku Věkovi, se dozvíte až v poslední části. Takže, směle do toho!

A komu že bych knihu doporučila? Já Vám ani nevím... Vlastně docela pochybuji, že by se sem přichomítl ještě jeden zarytý vlastnecký fanoušek jako já. Pakliže Vás článek zaujal, neváhejte a zkuste alespoň ten seriál. Třeba Vás to chytne :-).

A jestli jste dočetli až sem, upřímně Vám gratuluji a přeji mnoho zdaru ve čtení!



Zdroje k obrázkům:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. ledna 2015 v 22:55 | Reagovat

Já se poníženě přiznávám, že jsem zatím viděla jenom seriál a do oné pentalogie se příliš s nadšením neženu.
Klasiku čtu ale téměř běžně a to dokonce i starší než Jiráska. Sice nejsem vlasteneckým fanouškem Národního obrození a toho všeho okolo, ale stejně mě to čeká, tak proč se na to nepodívat v nejbližších dnech, že. :-D A je to hezky shrnuto, děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.