O vaření pudinku a na co už nikdy nezapomenu

28. září 2014 v 11:39 | Brepta |  Denní tisk
Nestává se mi moc často, že bych s úsměvem a proseným výrazem hlasila na nějakou práci. Vlastně ani tentokrát to nebylo tako úplně dobrovolné, jen jsem prostě potřebovala vypudit tátu z kuchyně, a tak jsem se nabídla, že krom mytí nádobí obstarám i jeho utření a zanesení do skříně. Není to nic, z čeho bych měla větší požitek, ale řeknu Vám, za tu srandu to stálo.

Jelikož jsem žena, mám jeden zvláštní dar, který páni tvorstva postrádají. (No, buďme upřímní, našlo by se jich víc...Ale o těch ostatních raději pomlčím.) Umím se soustředit na více věcí najednou, což s sebou nese neuvěřitelné výhody. Kdo má takový luxus, že může přemýšlet nad tím, co bude k večeři, mýt nádobí od oběda a do toho vyrábět svačinu? A tak jsem jedním uchem poslouchala, zda někdo nejde a nenačape mě při vaření, jedním okem studovala návod pro výrobu pudinku a jednou rukou drhla hrnec od špaget. Jak se mi do toho všeho ještě povedlo uvařit mlíko a přinést všechno potřebné i nepotřebné z kredence, nevím.

Když bylo nádopí zpola čisto a mléko zpola ve varu, začala jsem do mističky míchat pudinkový prášek 1/6 l mléka. Při tom jsem se dopustila trestného činu, jelikož jsem nebyla s to najít odměrku a byla donucena kartonovou krabici ošahat, čímž jsem jí způsobila drobné újmy na zdraví. (Nesla si je sice s sebou až do konce života, dlouho však netrpěla - nazítří už odpočívala v popelnici.) Když mléko začalo žbluňkat, sundala jsem ho z plynového vařiče, a nalila do něj připravenou suspenzi. V zápětí jsem řešila nedorzumnění s krbovými sirkami, které nebyly ochotny vzplanout (Ptáte se, proč bylo nutno je zapalovat? Odmalička mě učili, že na sporáku nesmí zůstat zapálen ohínek. Já své rodiče pos,ouchám na slovo a později přicházím na to, že i jejich rady s sebou nesou jisté výjimky.) Než jsem tedy uvedla zpět v činnost zdroj tepla, horké mléko se škrobem náležitě zhoustlo a zeškraloupatělo. Nevzdala jsem se a dala puding vařit.

Co bychom si nalhávali, hustý byl a ve mně se ozval tenký hlásek, napovídající - všechno se dá napravit na poslední chvíli. Situaci jsem se rozhodla vyléčit novou dávkou mléka. To původní nejspíš začlo trochu žárlit, neboť jsem ani nestihla otevřít ledničku a už prskalo, žbluňkalo a střílelo. V cuku letu jsem byla zpět, začala ho konejšit mícháním a přilévat do něj novou dávku. Zprvu to vypadalo beznadějně, ale po chvíli se obě tekutiny spřátelily. Nadšena dobrým výsledkem akce jsem postup ještě několikrát zopakovala, až se mi zdál puding dostatečně řídký. Zhasla jsem sporák a nalila ho z hrnce do mističek. Vítězoslavně jsem olízla vařečku, když v tom mi přeběhl po zádech mráz.

DO PRČIC. CUKR.

A jak to dopadlo? Nenašla jsem cukr moučku, a tak jsem polívkou lžící do polovychladlých misek zamíchávala cukr krystal. Díy Bohu, že jsem si nevzpomněla na kostky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Nekra Nekra | Web | 28. září 2014 v 15:26 | Reagovat

Pokračování příště? Dosypala jsi tam pak dodatečně ten cukr?

Ředit puding v hrnci mlíkem mne už taky napadlo, i když se to obešlo bez střílení i mytí nádobí (při výrobě), takže to nebylo tak "akční".

2 Brepta Brepta | E-mail | Web | 28. září 2014 v 16:48 | Reagovat

Domíchala a zase jsem byla originální. Nenašla jsem cukr moučku, a tak jsem polívkou lžící do polovychladlých misek zamíchávala cukr krystal. Ještě, že jsem si nevzpomněla na kostky.

3 EM. EM. | 28. září 2014 v 17:16 | Reagovat

tvůj komentář se zakončením...,,Ještě, že jsem si nevzpomněla na kostky,, by byl parádní závěr článku :)

4 Brepta Brepta | E-mail | Web | 28. září 2014 v 18:11 | Reagovat

[3]: Myslíš? No, tak já s tím něco provedu...
Mimochodem, máš nějaký blog? Stránky? Ráda bych Ti opětovala povzbudivé komentáře ;-).

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. října 2014 v 21:13 | Reagovat

:) A jak chutnal? :)
.
jsi superžena! Tolik toho v kuchyni zároveň fakt nezvládám!

6 Brepta Brepta | E-mail | Web | 3. října 2014 v 22:23 | Reagovat

Chutnal? No...Šlo to. Jedla jsem i lepší.

Jako superžena v kuchyni si zatím nepřipadám. Nechápu, jaktože nedokážu udělat obyčejný puding bez dozoru, když s dozorem (ale bez pomoci) zvládnu mnohem složitější jídla...Ale díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.