O pěti chlebích

28. září 2014 v 14:58 | Brepta |  (Pře)mítání
V apokryfech Karla Čapka mě zaujalo a donutilo k zamyšlení mnoho kapitol. Jednou z nich byla i ta, ve které pekař vysvětluje sousedovi, co vlastně má proti učení Kristovu a proč ho nehodlá následovat. Co chtěl autor tímto apokryfem říci?


Patrně nejvýraznější část, na kterou čtenář nezapomene, je konec. Pozdvižení vyvolá pekařova poslední věta. "Vy mně znáte, sousede; jsem mírný člověk a nehledám s nikým rozbroje; ale kdyby on přišel do Jeruzaléma, postavím se na ulici a budu volat: Ukřižujte ho! Ukřižujte ho!" Dovíme se jak to vlastně bylo a uvědomíme si, že lidé neodsoudili Krista za to, za co ho odsoudili kněží. Nebouřili se proti jeho vydávání se za Boha, nýbrž proti "fušování" do řemesel. Z toho se však nedozvíme, co nám Karel Čapek tímto apokryfem vzkázal. Ponořme se tedy do hlubin pekařovy řeči.
Pekař se nejdřív dušuje, že proti Kristovu učení nic nemá a naopak, že se mu líbí a hned by ho následoval. Jakmile se ho však nějak blíže dotkne, okamžitě ustupuje a v nakrmení pěti tisíců lidí přestává vidět zázrak, dokazující, že Ježíš je Bůh a přesvědčující, že láska k bližnímu dokáže všechno. Než bys řekl švec, stává se z učedníka obchodník, který má spočítáno, že za ztrátu na pecnech mu nestojí ani dobrý pocit víry.
Chová se přesně podle přísloví: Nehas, co tě nepálí. To, co říká o lékařích, by se totiž dalo použít i na jeho problémy. "Felčaři" mu ale ještě nikoho nevyléčili, a tak má Kristus zřejmé právo zasahovat a dělat záslužnou činnost. Zatímco lidem, trpícím hlady, pomoci nesmí, protože je to nekalý obchod a to, že tím pomůže celému davu, jde stranou.
Karel Čapek jistě nechtěl, aby v nás po přečtení tohoto apokryfu zbyl pocit egoistického pekaře, bezohledného Krista či neřešitelného problému. Souhlasíte, že jeho poselství spočívá v jedné krátké větičce? Není na světe člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Teeve Teeve | E-mail | Web | 2. října 2014 v 8:26 | Reagovat

Ano, jednoduše pravda v závěru se skrývajíc; sto lidí má sto chutí a kdyby se někdo rozhodl všem dát, třeba čokoládovku, řekněme, že většina má ráda čokoládovou zmrzlinu, někdo, kdo ji nesnáší, se však taky najde a darem pohrdne :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.