Skautům dělám ostudu svým skautstvým

3. května 2014 v 20:38 | Brepta |  (Pře)mítání
Nedávno se mě Magdaléna v jednom rozhovoru zeptala, proč se někteří mí kamarádi dívají na skauty skrz prsty. Ve stručnosti jsem odpověděla, ale teď bych se chtěla věnovat tomuto zajímavému jevu podrobněji.
Občas mi připadá, že za jejich postoj můžu já. Neznají kromě mě dlaší skauty a tak o nás mají trochu zkreslenou představu....
Vím, že o skautech panují nekonečné povídačky a také předpokládám, že se jich ai jen tak nezbavíme. Jak bychom mohli, když i ČT učí ty nemenší, co jsme zač a to pomocí pořadů podobných Mazalům. (O tom snad ale až někdy jindy.) Mně jenom vrtá hlavou, jak je možné, že tolik lidí těm kecům věří přesto, že jen po České Republice pochoduje téměř padesát tisíc junáků?


Hned se tu nabízí jedno řešení, na první pohled velmi pravděpodobné. Proč nedát všem těm bájím a pověstem za pravdu? Co když mají důvod a nejsou to jen plané řeči do větru? Ne, to není možné. Potkali jste snad někdy skauta, který by vypadal podobně jako ten z fámů? Hádám, že ne. To je trochu podezřelé, když jich tu má být padesát tisíc, ne?
Jednoduše takoví nejsme a nikdy jsme nebyli. Napadlo mě, že za špatnou pověst trochu děkujeme komunistům. Před, za a po druhé světové byli skauti ceněni a váženi, nebylo to nic špatného. Potom byl Junák, až na jednu krátkou přestávku, dlouhá léta zakázán, lidé na něj zapomněli. A když se pak jeho členové znova vynořili na světlo světa, zdál se být skauting jako něco zastaralého, retro, něco, co tu bylo ještě před komunisty a už je to naštěstí za námi.

Lidé najednou zpohodlněli, měli všechno po ruce, mohli si dělat co chtěli a přežití v přírodě jim přišlo jako přežitek. Nač umět číst v mapě a nosit s sebou buzolu, když máme GPS-ku? Proč si balit do krosny, když má každý auto, do kterého se vše pohodlně vejde? A tak právě atributy jako buzola, krosna, nebo kroj začali zesměšňovat skauty, protoži už jen ti je potřebovali a uměli s nimi zacházet. (Nemyslete si, že taky nemáme GPS-ku. Naopak, máme jich hned několik a používáme je. Ale, povím Vám, je to peklo. Tolik starostí jako s tím přístrojem sem snad nikdy něměla a hledaný lísteček bych stokrát rychleji našla bez něj.)
Najednou mezi lidi vstoupilo vědomí, že skauti si život spíše ztěžují, než se na něj připravují. Jak se říká, kdo nevyzkoušel, nepochopí, a tak i lidi nepobrali, že junák není pouhá škola, ale kopa švandy. Nevím, jestli to tak mají ostatní skauti taky, ale u mě je tu ještě jeden háček.

Jak je mému okolí již známo, já do něj často nezapadám. Mám ráda jinou hudbu, mám odlišné názory, které si nedám vyvrátit a svůj skauting beru podle nich až příliš vážně. Mně to nevadí. Jsem jaká jsem. Nejen, že se nechci přizpůsobovat, ale ani to moc neřeším. I kamarádi si už zvykli a nasnaží se mě přestavět. Mají mě tak zabudovanou a právě tady je ten háček. Jak se říká, jeden za všechny, všichni za jednoho. A já za sebou takhle táhnu skauting. Jsem s ním spojená a on se mnou. Hodně lidí z mého okolí další skauty nepoznalo, nebo jen málo, a tak mě berou jako takový učebnicový příklad. Na jednu stranu jsem ráda, že mi věří, na druhou stranu mě mrzí jejich odpověď na otázku, co si myslí o skautu. "Já nevim, je to divný...", "mně se to prostě zdá trapný a nevim proč, prostě trapný", slýchám často. Ale to já se jim udám trapná a divná. To mi nevadí. Ale je mi líto, když to přenáším na skauting a vlastně mu tím dělám ostudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skautky Skautky | Web | 13. května 2014 v 20:21 | Reagovat

Myslím, že je dobře, že si stojíš za svým a nenecháš si to vyvrátit a posloucháš nejen "svoji" hudbu, ale především své srdce. A taky si myslím, že si nemáš co vyčítat, že zesměšňuješ skauting. Nezesměšňuješ ho, pamatuj kvalita se prodává sama a skauting ačkoliv má jakékoliv lidi (a jakkoliv působí na ostatní), vždycky je nějak ovlivní a ti různí lidé mají něco společné, něco, co vidí málokdo. Je to souhra, společenství, dobrá mysl a spoustu dalšího. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.