Trochu života do toho dětství!

24. března 2014 v 20:45 | Brepta |  (Pře)mítání
Někdy si říkám, proč bych měla přijít o kus dětství. Proč se děti dnes už tolik nesmějí? Proč nehrají hry na ulici? Proč často slýcháme místo upřímného smíchu slůvko "lol"? Netvrdím, že tenhle článek bude těmto otázkám odpovědí, ale proč se nezamyslet nad zvráceností dětství?

Mně je dvanáct, tudíž jsem podle Jaroslava Foglara v nejkrásnějším dětském věku. Měla bych se hodně smát, zpívat si a hrát na ulici kuličky. Budiž, zrovna o mně to platí, ale právě proto se na mě dívají někteří (neříkám, že všichni, to zdaleka ne) mí vrstevníci skrz prsty. Proč se tolik dětí tváří tak vážně a když si někdo trochu zablázní, hned povytahují obočí?
Neříkám, že je potřeba to nějak přehánět. Nemusím poskakovat na jednom místě, jako pružinka. Ale když běžím ze školy plna radosti, že jsem konečně na svobodě, čerstvém vzduchu a cestě k cukrárně, je špatně, když si poskočím. Spolužáci se hned šklebí, co že mi je. Kde je příčina?

Myslím, že jedním z důvodů, proč není dětský (a zejména pak puberťácký) svět tak veselý jak býval, je počítač. Ačkoli se chlubíme, že jsme spojeni s celým světem, jsme od něj odříznuti víc, než si myslíme. Kamarádi jsou třeba jen pár desítek metrů daleko a my...My si stěžujeme, že se s nimi nepotkáváme, protože nemáme čas. Já se právě proto snažím mít svůj volný čas co nejvíce vyplněn. a když už nejsem venku, protože kamarádka nemohla, nebo nemám kroužek, snažím se nesedět u počítače a něco užitečného dělat. Někdy se mi to i podaří :). Znám ale i holky, které nemají naprosto žádné zájmy a volný čas tráví četováním s Američany. Ale je to vůbec čas?!

Dalším nepřítelem dětství jsou ty nekonečné a nekonečně hloupé Americké seriály. A je to tu zase. Pozvedávání obočí a rádoby vtipné urážky ostatních. Někdo se tomu zasměje, jak mu to umělý smích pouštěný na co nejnevhodnějších místech radí a někdo jen - pozvedne obočí.

S ostatními nic nenadělám. Ať si zůstanou vážní, ať si užívají toho svého puberťáctví. Já se budu smát! Já budu běhat! Já si budu zpívat! Já budu žít jako dítě!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 24. března 2014 v 21:06 | Reagovat

Na dvanáct let máš dospělé vyjadřování a a písemný projev a názory. Jen tak dál :)

2 Pandora Pandora | E-mail | Web | 25. března 2014 v 9:58 | Reagovat

[1]: Děkuji :-). Ještě kdybych se tak podle těch názorů opravdu dovedla chovat...

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 25. března 2014 v 20:26 | Reagovat

Možná umíš jednu dost dokonalou věc... :)
.
Víš, já si občas poskočím i dneska, ale zároveň mám pocit, že jsem něco děsně promeškala v jinym směru. Že neumim dost anglicky, protože jsem nechatovala s cizinci (pracně doháním teď) , nezajímala se o politiku a tak. :) Teď mi chybí, že jsem po ránu nesledovala zprávy, ale Tabalugu. (trochu přeháním, samozřejmě :))
.
Víš, myslím, že pokud se umíš smát, hrát si, zajímat se o svět okolo, užívat si a zároveň fungovat i nějak inteligenčně, máš obrovskou, ale vážně obrovskou výhodu oproti ostatním. Mám profesorku, která je přesně taková a pro všechny je ztělesněním něčeho neuvěřitelného :).

4 Luffieei Luffieei | Web | 28. března 2014 v 11:00 | Reagovat

Jsi neuvěřitelně inteligentní děvče :-) Jako bych se dívala a četla o svém 'já' před lety :-)

5 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 28. března 2014 v 15:38 | Reagovat

[1]:

[4]: Souhlasím, také design blogu je vynikající :-)

6 Pandora Pandora | E-mail | Web | 28. března 2014 v 17:47 | Reagovat

[3]: Nevím, jestli to umím, každopádně se o něco takového snažím.
[4]:[5]: Děkuji za pochvalu, i Vaše blogy jsou moc pěkné :-D .

7 Luffieei Luffieei | Web | 28. března 2014 v 20:19 | Reagovat

Když člověk má školu 50 kilometrů daleko, vstává za tmy a přijíždí domu za tmy, do toho chodí pracovat - tak je za každý volný den rád :) Po dlouhé době jsem byla v knihovně a napůjčovala snad všechno, co jsem kdy chtěla číst a nebyl čas :-D Spousta prací do školy, seminární práce,... Neboj se, ono to není zas až takové flákáníčko. :-)

8 Vendy Vendy | Web | 29. března 2014 v 20:32 | Reagovat

Víš, máš jednu schopnost, kterou tvou vrstevníci ztratili - schopnost se nefalšovaně radovat z blbinek. Poskočit si jen ta pro radost, to je výraz vnitřního pocitu. Užívej si ho, dokud to půjde a doufám, že kousek toho dítěte v tobě zůstane i v dospělosti. Aspoň kousek. :-)
Jinak, na dvanáct let máš skvělý projev a uvažování a taky moc pěknou stránku, sympatický design, nepřeplácaný a přitom veselý. :-)

9 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 30. března 2014 v 16:15 | Reagovat

umění žít nechybí jen dětem, ale celému světu. bohužel.
ale je to někde v nás, a navzdory zoufaní a doufání to nemizí. snad :-)

10 Sarah ♥ Bloody paw Sarah ♥ Bloody paw | Web | 12. dubna 2014 v 9:45 | Reagovat

Vážně tě oceňuju. Já jsem jednu dobu jenom seděla u PC, ale teď PC zapínám, jenom když vážně není co dělat. Častějš chodím ven. Snad se dostanu do té formy, ve které jsi ty :)

11 Ilma Ilma | Web | 12. dubna 2014 v 13:05 | Reagovat

Buď především sama sebou a čiň tak, jak cítíš, že činit máš. :)) Nekoukej na druhé. Jedině tak potom budeš ty ta, která bude moci říct, že si to krásné období užila.

12 Anchor Anchor | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 8:49 | Reagovat

Myslím, že jednou toho svého "důstojného" (předčasně) puberťáckého chování budou litovat. :-) Že si pořádně nezablbli, dokud byli mladší, protože když už z těch svých póz vyrostou a budou si chtít zablbnout, už se na ně ostatní budou dívat ještě divněji. Protože přece dospělí (nebo dospěleji vypadající lidé) se už přece nechovají jako děti (toto přesvědčení mi fakt vadí :-D). Jojojo, užívej si a pěkně na ty *** kašli! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.