Mám problém s lidmi, teří mají skautský slib a nechovají se podle toho

9. března 2014 v 11:40 | Brepta |  (Pře)mítání
Když se zachmuřím, mluví-li někdo sprostě, dívají se na mě často lidé jako na blázna a vytýkají mi, že to přeháním. Asi ano. Možná jsem myšlenkou skautingu posedlá až přespříliš, ačkoli k ní vlastně nejsem vázaná slibem. A o to více mi vadí, když někdo přísahu složil a nechová se podle ní. Otázkou ovšem je, zda to tak úplně jde a kde jsou meze přípustnosti. Kdy jde o pochopitelnou slabost a kdy o porušování skautského slibu?


Ve většině skautských oddílů se slib skládá spolu s přestupem do skautů a většina lidí ho odříká, aniž by si to moc rozmýšlela. Proto se také šíří mylná domněnka, že dokud junák nemá odznak, není junákem. V našem oddíle to alechodí jinak. Máme ustanovené pevné podmínky a to věk 12 let a dvě léta členství ve skautské družině. Ale ani s těmito splněnými není jisté, zda se vaše přání naplní. Čeká vás vážný rozhovor s vůdkyní a jen usnese-li se tak slibová rada, dostanete se ke slavnostnímu ohni coby slibující. Snad proto si toho všichni v našem oddíle tak vážíme. Víme, že je na celý život a že si s ním nesmíme pohrávat.
Myslím, že ti, kteří tímto neprošli, nemohou si ho tak cenit a ztotožnit se s ním. Podle mě by se ale přesto měli dle něj řídit a nechápat ho jen jako hezkou nášivku nad levou kapsou kroje.
Každý, kdo může trochu rozumně uvažovat, jednou dojde k závěru, že dokonalosti dle junáckých zákonů dosáhnout nelze. A skauty po celém světě nespojuje ta dokonalost, nýbrž ta snaha k ní přece jen jednou dospět. Vzpomeňme si na graf nepřímé úměrnosti. Stoupáme k ose dokonalost, přestože víme, že se jí nikdy nedotkneme. To je to, co nás spojuje.
Jenže každému smrtelníkovi se občas nepodaří udržet se na cestě vzhůru a čas od času vykolejí. Na tom by ale nemělo být nic zlého, ne? Může se to stát každému a když se nebude nadbytečně vyhledávat nízká zábava, neslušná mluva, lež a jiné neřesti, nestal se žádný vážný přestupek. Však ačkoli se budeme snažit sebevíc, vždy mezi námi budou rozdíly. Někdo se ovládá víc a někdo zase méně. Jak určit hranici?
Myslím, že to vlastně ani nejde. Nemůžeme měřit sprostá slova na metry a lži na sekundy. Rozdíl je v něčem úplně jiném a proto i nadpis by měl znít jinak. Já mám totiž problém s lidmi, co skautský slib mají a nesnaží se podle něj chovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Taure Taure | Web | 16. března 2014 v 8:47 | Reagovat

Taky nesnáším,když někdo mluví sprostě. nejhorší je,když jdeš okolo 12-ti letých dětí,kteří mluví hůř než staří sprostí hsopodský chlapi. A co teprve holky! Prý že jsou něžná stvoření - jak která. Občas se za ně vážně stydím. Myslím si,že sprostá slova akorát podněcují k agresivitě. lepší se jim vyhnout :-).

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 17. března 2014 v 19:19 | Reagovat

Krásné zamylšení... Tohle nám vždycky vědoucí říkaly, když jsme oponovaly, že dodržovat zákon je nemožné. Vystihla jsi to moc krásně...
A - jednu světlušku jsme taky nepřipustily... ale přišlo mi to trochu líto... na druhou stranu byla vážně nevyzrálá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.