Březen 2014

Za dveřmi

30. března 2014 v 20:07 | Brepta |  (Pře)mítání
Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o svůj krásně strávený víkend a s ním i o myšlenku, kterou se mi snad konečně podařilo plnit.
Už delší dobu jsem tady hlásala a hlásám o dobrém rozvržení času, každé vteřině života a krásném počasí. Inu, myšlenky jsou to hezké, ale přece jenom se hubou tluče snadněji, než se zvedá zadek. (Omlouvám se za tyto výrazy, ale myslím si, že perfektně vystihují můj nový postoj.)
Nyní jsem si všechno vyzkoušela na vlastní kůži. Možná Vás zklamu, ale své názory jsem si nevyvrátila. Naopak jsem je moc posílila a jsem ráda, že teď můžu napsat článek, který o všem vypovídá z vlastní zkušenosti.

Trochu života do toho dětství!

24. března 2014 v 20:45 | Brepta |  (Pře)mítání
Někdy si říkám, proč bych měla přijít o kus dětství. Proč se děti dnes už tolik nesmějí? Proč nehrají hry na ulici? Proč často slýcháme místo upřímného smíchu slůvko "lol"? Netvrdím, že tenhle článek bude těmto otázkám odpovědí, ale proč se nezamyslet nad zvráceností dětství?

Mně je dvanáct, tudíž jsem podle Jaroslava Foglara v nejkrásnějším dětském věku. Měla bych se hodně smát, zpívat si a hrát na ulici kuličky. Budiž, zrovna o mně to platí, ale právě proto se na mě dívají někteří (neříkám, že všichni, to zdaleka ne) mí vrstevníci skrz prsty. Proč se tolik dětí tváří tak vážně a když si někdo trochu zablázní, hned povytahují obočí?
Neříkám, že je potřeba to nějak přehánět. Nemusím poskakovat na jednom místě, jako pružinka. Ale když běžím ze školy plna radosti, že jsem konečně na svobodě, čerstvém vzduchu a cestě k cukrárně, je špatně, když si poskočím. Spolužáci se hned šklebí, co že mi je. Kde je příčina?

Myslím, že jedním z důvodů, proč není dětský (a zejména pak puberťácký) svět tak veselý jak býval, je počítač. Ačkoli se chlubíme, že jsme spojeni s celým světem, jsme od něj odříznuti víc, než si myslíme. Kamarádi jsou třeba jen pár desítek metrů daleko a my...My si stěžujeme, že se s nimi nepotkáváme, protože nemáme čas. Já se právě proto snažím mít svůj volný čas co nejvíce vyplněn. a když už nejsem venku, protože kamarádka nemohla, nebo nemám kroužek, snažím se nesedět u počítače a něco užitečného dělat. Někdy se mi to i podaří :). Znám ale i holky, které nemají naprosto žádné zájmy a volný čas tráví četováním s Američany. Ale je to vůbec čas?!

Dalším nepřítelem dětství jsou ty nekonečné a nekonečně hloupé Americké seriály. A je to tu zase. Pozvedávání obočí a rádoby vtipné urážky ostatních. Někdo se tomu zasměje, jak mu to umělý smích pouštěný na co nejnevhodnějších místech radí a někdo jen - pozvedne obočí.

S ostatními nic nenadělám. Ať si zůstanou vážní, ať si užívají toho svého puberťáctví. Já se budu smát! Já budu běhat! Já si budu zpívat! Já budu žít jako dítě!

Když se rozhovořím já...

24. března 2014 v 10:34 | Brepta |  Rozhovory
Tetokrát jsme si s Magdalénou vyměnily role. V předchozím článku jsem zpovídala já ji, teď mi pokládala otázky ona.

  • Někteří mí čtenáři tě pravděpodobně neznají, mohla by ses v pár větách představit?
S radostí :-). Je mi dvanáct, jsem z Prahy, miluju divadlo a jsem skautka. Mívám hodně junácky vyhraněné názory a líbí se mi věci, které se nosily v šedesátých letech. (Myšleno nejen oblečení, u kterého to zas tak extrémní není, ale hudba, vtipy a zábava.) Snažím se žít život naplno, nic nevynechat a užít si svého dětství. Na druhou stranu se na sobě snažím zapracovat - pokouším se žít spořádaně a nic neflákat, abych jednou něčeho dosáhla. Ale nebojte, mám i své lidské stránky. Po zmrzlině a čokoládě bych se mohla utlouct.

  • Jak jsi vlastně přišla na nápad založit si blog? Měla jsi nějakou představu, kam chceš ubírat?
K blogu mě vlastně zavedl můj předchozí web Arův Ararat. Byl (a je) to vlastně takový internetový časopis, avšak značně přeplácaný a především nikým nečtený. A já jsem zatoužila začít někde, kde si mě lidi všimnou, někde, kde to zatím nebudou znát mí spolužáci a hlavně někde, kam nebudu psát rady ani návody, ale to, co si opravdu myslím. A vlastně jsem u toho zůstala - na stránkách najdete především moje úvahy.

  • Jsi skautka. Jak si se k tomuto "koníčku" dostala? Byla to tvá vlastní iniciativa, nebo jsi šla v rodinných stopách?
Za všechno může babička. Nikdo z naší rodiny krom ní junákem nikdy nebyl a babička, zklamaná svými dvěma staršími vnoučaty, které skauting patrně nezaujal, konejšila se vyprávěním o svých dětských letech té nejmladší. Nejspíš ani nečekala, že to budu zrovna já, kdo půjde v jejích stopách, ale stalo se. Já jsem se pro skaut asi narodila. (Zaujalo mě to natolik, že jsem na svou první schůzku vyrobila papírový model tábora, který byl následně světluškami rozšlápnut a já jsem pochopila, že jakoukoli tvořivost v rámci oddílu můžu zatím vzdát.)

  • Kdybys měla nezasvěcenému vysvětlit, o čem (pro tebe) skauting je, bylo by to...?
To je pěkná moc pěkná otázka. Nejdřív bych začala tak nějak obecněji. Skauting má dvě hlavní odvětví - tělesné a duševní. Na jednu stranu je cílem skautingu připravit mladého člověka na život (o čemž svědčí i naše heslo: Buď připraven!). Do tělesné části patří sport, příroda, šikovnost, všechno, co by měl skaut umět, aby byl skautem a ne takytáborníkem. Ale je tu i druhá strana - ta, které je jedno, jací jsme zvenčí, ale snaží se z nás vychovat dobré a správné lidi po stránce duševní. A její cíl, myslím, popisuje - více než slib a zákon - trojice skautských povinností. Jsou to povinnosti k nejvyšší Pravdě a Lásce, k bližním a k sobě (tudíž tam patří i vzdělávání se apod.). To je tedy poslání skautingu obecně. A co znamená skauting pro mě?
Především je to životní postoj. Základna myšlenek. Je to něco, co jsem si vzala za své a už to nepustím. Není to ale jen návod pro život. Je to i učitel, který Tě naučí žít. Je to škola, kterou si užiješ. Ale není to jen škola., je to i zdroj zážitků a kamarádů. Je to jedno velké společenstvo, které má stejný cíl. Jsou to mí nejlepší kamarádi a- Co mě s nimi spojuje? No právě ten životní postoj.
Jak jsem napsala do jedné slohovky: Skauting mi zesílil paže, zrychlil nohy, zbystřil smysly, obrnil nervy, otevřel srdce a připravil na křeče ze smíchu.


Rozhovoruju s Magdalénou

18. března 2014 v 18:50 | Brepta |  Rozhovory
Pro dnešek jsem si připravila trochu onačejší rozhovor - vyzpovídala jsem nejen podle pravidlené šablony, ale také několika orginálnějšími otázkami blogerku Magdalénu, které si velice vážím a proto to pro mě byla dvojnásobná čest. Jak jsem již naznačila, článek bude mít dvě části. Začněme tou první s otázkami, na které tu už pár lidí odpovídalo.


  • Zkus v jedné větě zformulovat, o čem je Tvá nejoblíbenější knížka a v druhé větě, čím Tě dojala.
Má oblíbená knížka je o děvčátku-slečně, která se snažila být dobrá a čistá - zejména uvnitř sama pro sebe. Je to knížka mého dětství. Dojímá mě pokaždé, když ji otevřu a připomenu si, kým jsem si kdysi přála být a kým jsem dnes.

  • O jaké věci se zajímáš a proč?
Baví mě vaření, čtení o jídle a tak… Ale abych nebyla tak omezená, je třeba říct, že (hooodně) rekreačně hraju na klavír a ráda čtu. Navzdory možnostem také trošku cestuju - chtěla bych poznat co největší část naší republiky, což se mi ale příliš nedaří… nicméně celý život mám před sebou, tak snad se mi to splní  No a v poslední době se snažím alespoň zevrubně sledovat politickou scénu, což je ale úkol téměř nad mé síly.

  • Jsi líná nebo pilná?
Jsem střídavě líná a střídavě pilná. Někdy udělám za jeden den spoustu práce jenom proto, abych mohla následující dva lenošit. :)
  • Jsi vytrvalá nebo ne?
Vytrvalá moc nejsem, což by se ostatně neslučovalo ani s odpovědí na předchozí otázku.  Hodně věcí dělám nárazově.
  • Jsi pořádná nebo bordelář?
Už jsem se naučila být pořádná a chlívek kolem mě akorát rozčiluje, nicméně díky mojí kočce se opět učím bordelařit :)
  • Jaký máš vztah ke sprostým slovům?
Takový, že si přijdu nepatřičně, kdybych je měla používat často. Nějak se mi to ke mně nehodí.
  • Žiješ v realitě, nebo raději ulítneš do fantazie?
Ulítávám do fantazie, abych mohla žít v realitě.
  • Polož si jednu otázku a upřímně na ní odpověz.
Jaká upřímná odpověď? Možná taková, která byla odpovězena na otázku položenou s upřímným zájmem.

Teď přichází na řadu asi ta zajímavější část, ve které odpovídala Magdaléna na otázky šité pro ni.

Mám problém s lidmi, teří mají skautský slib a nechovají se podle toho

9. března 2014 v 11:40 | Brepta |  (Pře)mítání
Když se zachmuřím, mluví-li někdo sprostě, dívají se na mě často lidé jako na blázna a vytýkají mi, že to přeháním. Asi ano. Možná jsem myšlenkou skautingu posedlá až přespříliš, ačkoli k ní vlastně nejsem vázaná slibem. A o to více mi vadí, když někdo přísahu složil a nechová se podle ní. Otázkou ovšem je, zda to tak úplně jde a kde jsou meze přípustnosti. Kdy jde o pochopitelnou slabost a kdy o porušování skautského slibu?