Od té doby se toho hodně změnilo, 10. a zárověň poslední díl

5. února 2014 v 15:41 | Brepta
A je to tu. Desetidílní Rozkouskovaná povídka končí, rozuzlení je před námi. Jak to celé dopadne? (Myslím, že to lze pžedpokládat, ale stejně...) Tak si to užijte a pokud jste tu poprvé a nevíte, oč jde, přečtěte si nejprve předchozích devět dílů.
  1. díl
  2. díl
  3. díl
  4. díl
  5. díl
  6. díl
  7. díl
  8. díl
  9. díl
Poslední díl má o šestnáct slov více, tedy 356, jako je dní roce (to vyšlo náhodou).

a odvezla ho sanitka (chudák si tu nohu zlomil dokonce nadvakrát), chodila pořád kolem jednoho dubu. Jednou za čas se rozhlédla, změnila směr a zase se točila dokolečka. Nikdo se tomu nedivil, všichni byli šíleně napnutí. Jedna družina přece odejde jako celostátní vítěz! A ostatní jako celostátní poražení…

Jenže Veronika přemýšlela o něčem úplně jiném. Ten náramek na té pihaté ruce znala až moc důvěrně - přesně takovýhle zeleno-oranžový náramek přátelství věnovala kdysi Kuličce. Je snad možné…
Otočila se. Za ní stála Kulička.
"Ty moje vato cukrová!" Usmála se na ní pihatá kamarádka.
"Ku-kuličko! Tys mi tak chyběla!" Sáček byla štěstím bez sebe. Nechápala, čím si to zasloužila.
Holky si padly do náručí. Tak dlouho se neviděly, tak dlouho o sobě neměly žádné zprávy! Ale nezapomněly na sebe a byly to stále nejlepší kamarádky, jako kdyby se naposled rozloučily včera někde na rohu. Byly by se objímaly, smály a povídaly si ještě dlouho, kdyby někdo nezapískal nástup a ony se nemusely zařadit ke svým družinkám, stojícím vedle. Vyhlášení! Konečně! Teď to přijde! Obě si přály, aby vyhrála jejich družinka. To prostě jinak nešlo. Daly do toho obě tolik úsilí!
Ale to, co se stalo, bylo jako z pohádky. Výherci celostátního kola jsou - to je neuvěřitelné - to se tak často nestává, aby to byly dvě družinky najednou - Kuliččina družina Berušek a Sáčkova družina Vlaštovek!
Umístily se na prvním místě. Radovaly se a štěstím by obě skákaly až ke stropu, kdyby tam nějaký byl.
Sáčkovi se splnila její dvě největší přání! A najednou! Vždycky na tenhle den vzpomínala jako na ten nejlepší ve svém životě.
Potom se kamarádky rozloučily s ostatními a šly si povídat do lesa. Zanedlouho už o sobě navzájem znaly všechny podrobnosti z těch pár let, po která se neviděly. Z povídání je najednou vyrušilo zavolání.
"Míšo! Pohni kostrou, Berušky na Tebe čekaj'!"
"Jo jó, už du, tak se nezblázněte!"
"Takže Míša…" Přemýšlela Sáček nahlas.
"No jasně, Míša-Kulička, ne? Tos nevěděla?" řekla Kulička, zamávala a odběhla.
"Míša-Kulička. To je ale chytrý." Uvažovala Sáček. "Že mě to dřív nenapadlo! Já si celou dobu myslela, že je to Kulička protože…ale ona se přece za tu dobu tolik změnila!" ...(pokračování nebude)

Tak tedy doufám, že jste si ty tři a půl měsíce, tady tato povídka byla, užívali a za Verču a Kuličku se s Vámi loučím!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.