Proud lidu kazí lid

16. ledna 2014 v 18:28 | Brepta |  (Pře)mítání
Článek na toto téma se chystám napsat už dlouho. Nečekejte nic objevného, spíš to bude výčet mého pozorování a jakési stěžování mojí duše. V podstatě mě k tomuto uvažování přivedla kamarádka, která je vlastně dokonalým modelem pro naše povídání.
Článek se bude týkat všeho možného - mluvy, zájmů, chování, ale všechny tyto faktory bude svazovat jedna skutečnost - proud lidu u nich rychle mění význam slova "normální".


Jde o to, že když je člověk v něčem jiný, má rád něco jiného, mluví nebo myslí jinak - je automaticky brán s tím, že je nenormální. Ano, stačí mít dobrou náladu víckrát než jednou denně, poslouchat hudbu ze šedesátých let nebo nemluvit sprostě - už nepatříte mezi ostatní. Ale proč? Dřívě byl opravdu každý jiný, všichni měli něco svého... Ale kde jsou ty časy? Dnes má člověk přesně dáno co a jak, přesto že se všichni tváří, že jsou vlastně "něco extra", "šílení", nebo cokoliv v tom smyslu. V podstatě jsou ale úplně stejní jako všichni ostatní.

Když tak někdy procházím blogy a narazím na takový, kde je napsáno "jsem šílená holka", nemám velká očekávání. Je sice pravda, že něco v tom smyslu mám v profilu i já, ale je to pravda. U většiny těch z mého příkladu tomu tak není, ač se tak tváří. Následujícími řádky můžete pohrdat, můžete se mi smát, můžete mně vynadat a samozřejmě na to budete mít právo... Ano, každý se dělá šíleným, a každý se také občas šíleným cítí, ale pokud není opravdu nějak výjimečný, už to působí tak nějak ... trapně. V podstatě se buď chlubíte tím, jak jste in, protože je to in, anebo jak jste out, taky protož je to in. Zní to nesrozumitelně, ale je to tak. Copak jste se už nesetkali s někým, kdo se chlubil tím, že nesnáší One Direction a Justina Biebera, že nejdou po módě? Omyl, pánové. V módě je nejít po módě. Ještě bych si dovolila takovou poznámku - výše uvedené příklady tu nejdou ani proto, že bych se jich zastávala, ani proto, že bych je stejně jako všichni ostatní nesnášela. Dlouhou dobu jsem vlastně nevěděla o co jde, teď už to vím a netajím se s tím, stejně tak si na to ale nedělám moc názor, poněvadž mi to přijde jako ztráta času. V podstatě jediné, co o tom vím, je že to všichni milují nebo nesnáší.

Abych pořád nemluvila jako do větru, rozhodla jsem se vypsat sem několik příkladů toho, co mi vadí. Krom toho, že je normální být nenormální, vadí mi jeden typ lidí v oblasti hudby. Možná zklamu Vaše očekávání - nebudou to ti, kteří poslouchají to pro mě nesnesitelné lomození, jak já říkám hudbu-nehudbu, ale ti, kteří neposlouchají nic nebo tot, protože je to normální. Je to vlastně takový začarovaný kruh - tenhle určitý styl hudby poslouchají totiž právě ti, kteří mají ve třídě největší popularitu. Jinak řečeno, mají nejlepší tablety a nejdrzejší řeči. Ta skupina lidí, která mi vadí, si ale ani neřekne: "Tyhle jsou populární a poslouchaj' tohle, tak já to budu poslouchat taky.", ale zafixuje se jí to. Automaticky se pak podle toho rozhoduje a když má někdo rád něco jiného, dělá ksichty. Jenže to normální není! Normální je mít poslouchat a fandit tomu, co se ti opravdu líbí a když někdo poslouchá něco, co se ti nelíbí, neudělat ksicht a říct "ty prostě nejsi normální", ale vyjasnit si, co se ti nelíbí, proč a kdyžtak to veřejně říct. Normální není nevědět, proč se ti něco líbí. Toto je důsledek manipulace.

Další z věcí, která mi vadí, je nucená zachmuřenost nebo pesimismus a hraná dospělost a vážnost. Zní to stejně, já mám však zrovna na mysli dva pojmy. Nejprve se rozepíšu o nucené zachmuřenosti a pesimismu. Chápu, že život je těžký, škola nudná a rodiče k nevydržení, ale ty pesimistické kecy na polovině blogů jsou k pláči a zároveň k smíchu. Třináctileté holky píšou básně, které nedávají smysl, ale vyzařují zachmuřením, chlubí se tím, že by nejraději zemřely, designy mají černé s náhrobními kameny, v realitě se pak malují černě (i nehty), v černém chodí a nikdy se neusmějou. Chlubí se svými depresemi a pořád se uzamykají do svých sluchátek. (Koloběh jejich života: jsou zachmuřené → uzavřou se do sluchátek → nevnímají okolní svět → nemůžou se z něj radovat → jsou zachmuřené. Prozradím Vám tajemství. Moje maminka je lékařka a když k ní přijde pacientky a černě nalakovanými nehty, má půlku diagnózy hotovou.) Určitě na tom ale 90% z těch holek tak špatně nní, jen neví, že je možné žít i vesele. Mýt deprese a být v černém je in (člověk k tomuto poznání dospěje logicky), nebo v horším případě normální (člověka zblbnou a zmanipulují).
Teď přichází na řadu hraná dospělost a vážnost. Je to vlastně dost podobné předchozímu, ale ne tak úplně. Nejspíše jsem se měla narodit v minulém století, ale prostě mi přijde divné, že si lidé - vlastně ješt děti - v mém věku nemohou, nesmějí hrát, zpívat a běhat. Proč je tak špatně, když se cestou ze školy samou radostí ze života proskočím, nebo si zazpívám? Pokud někomu neprasknu bubínky nebo nepodrazím nohy, mělo by to být v pořádku, ne? Hodně obdivuji jednu ze svých spolužaček. Na první pohled jí všichni opovrhují, protože se pořád směje, dělá hlouposti a chová se jako šílená. Když se ale zamyslím, ze všech ostatních spolužáků, stojí nohama nejpevněji na zemi. Usměvavou tváří k vyrovnané mysli.

Samozřejmě, že existuje ještě spousta věcí, které mi vadí a vám třeba vadit nemusí, ale myslím, že jako charakterizování by to mohlo stačit. Ještě mě napadá, že jsem se vlastně dostatečně nevěnovala tomu případu, který mě donutil psát tenhle článek. Případ člověka, který je zmanipulovaný snad ve všem.
Nevím čím to je, ale mám pocit, že ten člověk (dejme tomu slečna X.) si ani nedokáže představit, že by to mohlo být jinak. Dokonalý výsledek manipulace - ona slečna X. má svůj vlastní názor, ale nepodložený ničím jiným, než pouhou větou, že je to normální. Je to politování hodně.
Napadl mě ještě druhý případ takovéto manipulace. Většina z Vás již určitě slyšela o Kamče Musilové, bohaté hvězdě a doonalé dámě sídlící na adrese jsemsexybomba.blog.cz. Většině z nás je jasné, že ona Kamča není tak blbá, jak to vypadá, ale že se jednoduše baví tím, že štve ostatní lidi. Určitě v reálu taková není, jen si potřebuje užít. Tomu se ale teď věnovat nechci, já chci psát o tom, co je pro onu Kamču ideálem dokonalosti. Ať je třeba v reálném životě jiná, všechno si nevymyslela. Představu dokonalé hvězdy si vzala s sebou - a tady je vidět, čeho si cení a jak vypadá všeobecná dokonalost. Ta má tedy blonďaté vlasy, je šíleně zmalovaná a pro peníze se nevidí na špičku nosu, holduje pro anorexii a mluví sprostě. Ano, to je normální a (snad krom té anorexie) je to dnešním normálním cílem. Mě to ale nepřipadá jako ideální život.

Tak jsem se tedy vypsala, napsala rekordně dlouhý a rekordně nudný článek, a nezbylo mi než dodat, že tohle celé je jen můj pohled na svět, se kterým nemusí nikdo z vás souhlasit, že sice můžete tvrdit, že patřím taky mezi ty, co se chlubí tím, že jsou out, ale já out nejsem, ani in - protože když out je in, jak jsem to již výše napsala, začíná to být moc složité a můj mozeček to nepobere, zamotá se do toho a už se nevymotá - tak se tadši nikam neřadím, pozoruju všechno bezpečně z dálky a řadím si ostatní. :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 16. ledna 2014 v 21:42 | Reagovat

Opět moc zajímavý článek... Máš skvělé náměty na úvahy... čím jsem starší, filozofuju míň :(
Také mě štve občas ta všeobecná konvenčnost, dlouho jsem se bála říct, že se mi něco líbí/nelíbí, vymyslet cokoli svého, pořád jsem měla pocit, že mě nkdo soudí... Jenže teď už vím, že každý má svých starostí dost a tak mu na ostatní už moc nezbývá :)
.
Líbí se mi tvůj názor, že se dnes nesmí poposkočit, zasmát jen tak na veřejnosti.. :) Pamatuju si, že jsem takhle běžela v městě z kopce, s úsměvem... a otočila se po mě paní a ptá se "Ty jsi nějaká š´tastná"... nebo zrovna včera, spěchala jsem do knihkupectví a u paneláku mě pobavili dva malí kluci, kteří přes domofon nabízeli jedné paní zdarma hamburgr. Prostě uličníci... ale já se začala smát. A sluníčko svítilo... a já se rozběhla přes město... a proti mě šla moje profesorka a smála se na mě :)
.
Děkuji ti... Pokud z toho nevyrosteš, jednou bych tě ráda poznala :)

2 Pandora Pandora | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 10:04 | Reagovat

[1]: Děkuji mockrát za pochvalu! Moji spolužáci zatím asi tolik starostí nemají, protože normální a nenormální je na denním pořádku. Jsem ráda že nejsem jediná, kdo se na ulici usmívá, mělo by být víc lidí jako jsi Ty! Nevím, jestli z  toho vyrostu, nebo ne - ale myslím, že zpátky se snad už nevrátím :-)

3 Date tree Date tree | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 20:58 | Reagovat

Jakmile někdo vybočuje z řady, je automaticky špatný a lidé ho moc nemusí. Já mám ne moc dobrý dar, že všem říkám to, co si o nich doopravdy myslím. Ano, je to tak, nesnáším přetvářku, lži, falešné lidi... Dále občas přehnaně reaguji, ale to už jsem hold já. Co se dá dělat :)
Nudný článek? Vůbec! Je to zajímavá úvaha a pokračuj ve tvorbě, jsi velmi nadaná!

[1]: Tak co uspořádat třeba v únoru nějaký blogerský sraz? :)

4 El El | Web | 18. ledna 2014 v 14:10 | Reagovat

Byla jsem překvapená když jsem tvůj blog viděla! Je opravdu originální :)

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 19. ledna 2014 v 10:45 | Reagovat

[3]: Já jsem na tyhle věci docela opatrná a stydlivá... :) Takže za mě zatím ne. :)

6 Zadat jméno Zadat jméno | Web | 19. ledna 2014 v 11:26 | Reagovat

No... tak abych byla vzorový příklad pro tvůj článek :-D Teda, neříkám, že jsem šílená, protože si myslím, že jsem průměrná, ale mám černý blog s trochu pesimistickým obrázkem (je to moje oblíbená scéna v AHS), nosím černou... ale teda ne jenom černou :-D hodně lidí o mně říká, že jsem pesimista a suchar 8-O ale já se vidím jako veselou šťastnou holku. Věčně mám v uších sluchátka a po ulici se snažím jít nepozorovaně. Jenom to o sobě prostě vím, snažím se moc nevybočovat z řady. Hlavně spíš sázím na duševní vyjímečnost, než zjevovou.  
Jinak je to zajímavý článek, tvé názory možná všechny nesdílím, ale chápu. :-)

7 Pandora Pandora | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 12:28 | Reagovat

[3]: Náhodou, je to výborný dar! Kéž bych ho mohla mít taky...(Snažím se o to i bez daru, ale to víš..)
[4]: Děkuji za pochvalu, snažím se :-)
[5]: Za mě asi zatím taky.
[6]: Když se považuješ za veselou a šťastnou holku, tak je všechno v pořádku a nemusíš si brát tenhle článek nějak osobně! (Ten je o těch, kteří si to nemyslí, ale měli by.)

8 Date tree Date tree | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 12:37 | Reagovat

[7]: Dost lidí to nesnese, ale takoví mi jsou jedno :) nemůžu se na někoho usmívat, když ho nemám ráda :)

9 Míra Míra | 22. ledna 2014 v 23:22 | Reagovat

Rád bych si početl, ale ten zelený  rostlinný podklad mi trhá oči.

10 Magdaléna Magdaléna | Web | 23. ledna 2014 v 20:28 | Reagovat

Perfektní desing :D (říká holka, co nerada oranžovou :) )

11 Pandora Pandora | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 21:13 | Reagovat

[8]: To je dobře!
[9]: Už jsem ho pomalu chtěla změnit, ale než udělám nový, zůstane tu tenhle - můj první.
[10]: Děkuju, ale ještě je to před dokončením, mám trochu nedorozumění s nastavením blogu a programem na obrázky. :-)

12 Rebecca Rebecca | Web | 24. ledna 2014 v 20:32 | Reagovat

Úžasný članok sama vytŕčam z davu a niektorý ludia to nevedia akceptovať a hneď som podla nich "zlá",je mi ľúto v akej dobe žijem lebo v tejto dobe sú nenormálny ludia ktorý chcú byť iba trochu iní,hneď ako niekdo vytŕča z davu ostatným vadí :-(  ;-)  :-?  :-x

13 Pandora Pandora | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 11:02 | Reagovat

[12]: Přesně! A nejhorší na tom je, že člověk se stává normálním, když si hraje na normálního, ačkoli to dělají všichni - tím pádem je to normální!

14 Crazyy Crazyy | 26. ledna 2014 v 6:54 | Reagovat

Já s tebou úplně souhlasím.
Každý má svoji hlavu a neměl by ji nechat někomu jinému. Ale jim to můžeš říkat milionkrát , stále to nikdy nepochopí, budou žít podle populárních lidí. Ti co se řídí podle sebe budou považovat za nuly, magory a nenormální. Tím nechci říct, že všichni jsou stejní, třeba najdou se i ti, kteří se vzpamatují a začnou žít podle sebe. Spíš záleží na tom kolik lidí se vzpamatuje a kolik ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.