Od tý doby se toho hodně změnilo, 8.díl

25. ledna 2014 v 11:21 | Brepta |  Rozkouskovaná povídka
Omlouvám se za nepravidelnost přidávání dalších dílů rozkouskované povídky, ale nějak to nestíháým, nebo se mi do toho prostě jenom nechce. Předchozí díly najdete zde:
  1. díl
  2. díl
  3. díl
  4. díl
  5. díl
  6. díl
  7. díl
Stejně jako ony, bude mít i osmý díl 340 slov a dozvíte se v něm například, kdo přišel Verču navštívit a co jí přišel důležitého říci....

ní stála maminka s horkým čajem. "Je tady ta tvoje kamarádka, už asi po pátý, ale zatím jsi vždycky měla vysokou teplotu, když přišla. Chce ti něco říct, ale může jen krátce." Sáček se vzpřímila jako na povel, ale když Kulička vešla, okamžitě se zkroutila do malého uzlíku - její nejlepší kamarádka měla oči plné slz. "Ahoj Sáčku! Chci se s tebou rozloučit protože-"

"Proč?" vyjekla vyděšeně Verča.
"Stěhujeme se, daleko, strašně daleko. A už teď odjíždíme, rodiče mi dovolili stavit se jen na skok."
"Cože?" nechápala Verča. "To přece není možný!"
"Je. Promiň, nemohla jsem s tim nic dělat. Měj se hezky, Sáčku." To byla Kuliččina poslední slova.
Verče okamžitě vytryskly slzy z očí. Nemohla to pochopit a tím méně se s tím mohla smířit…Ztratila nejlepší kamarádku a to se nedá ničím nahradit. Chodila jako mátoha a když stála před klubovnou, měla pocit, že jí pukne srdce. Nechtěla si z nástěnky sundavat fotky, na kterých byly obě společně, chtěla, aby jí po Kuličce zůstala alespoň vzpomínka. Ale pěkně bolestivá a srdcervoucí.
Zkoušela jí zavolat, ale mobil hlásil, že číslo, tolikrát vytočené číslo, najednou neexistuje. Stejně tak e-maily nechtěly na e-mailovou adresu dojít. Pravé jméno neznala, a k čemu by jí bylo vlastně platné? Musela se smířit s tím, že kamarádku prostě ztratila z dosahu. To se většinou nese hodně těžko a ani Verča nebyla výjimkou.
Časem přestala mít na truchlení čas, ve škole přibyly další povinnosti a v oddíle jakbysmet. Dalo by se říct, že po Kuličce zdědila družinu Vlaštovek, kterou měla vždycky tak ráda, až jí to i přes smutné vzpomínky působilo potěšení starat se o ni a vymýšlet program. Ale vždycky si přitom vzpomněla na bývalou rádkyni téhle družinky a oči se jí zalily slzami, nebo alespoň usměvavé čelo zamračilo. Jedno ale věděla: že skaut jí bavit nepřestane, i když nemá Kuličku, že skaut je prostě něco, co se kvůli jednomu, byť sebelepšímu člověku nedá opustit, nebo nechat plavat. A tak ubíhal den za dnem, pořád živě naplněný, jak se stávala zkušenější, stávaly se lepšími a propracovanějšími i ...(pokračování příště)

Doufám, že se Vám povídka zatím líbí a že si někdo z Vás přečte i devátý díl!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.