Leden 2014

Obraz dokonalosti

29. ledna 2014 v 15:50 | Brepta |  (Pře)mítání
Tohoto tématu jsem se již nepatrně dotkla v minulém článku, Proud lidu kazí lid, když jsem psala o Kamile z jsemsexybomba.blog.cz. Dnes bych se tomuto tématu chtěla věnovat podrobněji.

Od té doby se toho hodně změnilo, 9. díl

29. ledna 2014 v 15:41 | Brepta |  Rozkouskovaná povídka
Je tu čas na další část (a podle mých výpočtů část předposlední) Rozkouskované povídky, jako vždy obsahující 340 slov. Předchozí díly najdete zde:

  1. díl
  2. díl
  3. díl
  4. díl
  5. díl
  6. díl
  7. díl
  8. díl
Příjemné počtení!

i schůzky, program vždy připravovala s nadšením, ale zároveň tak, aby byl k něčemu užitečný, a vychovávala opravdu úžasnou družinku, sehranou, schopnou, a hlavně takovou, že v ní byly všechny holky kamarádky, které si vždycky rády pomohly.

Stalo se, že uspěly i ve Svojsíkově závodu a vyjely na celostátní kolo. Holky se strašně těšily, byly nadšené a Sáček na ně byla pyšná, že se dostaly až tak daleko. Moc jim fandila a přála, aby si užily úplné vítězství. Sama dostala na starost stanoviště "fyzička". Poprvé za dlouhou dobu cítila zase touhu trošku zafixlovat, ale ovládla se. Mohla své družince přilepšit, ale neudělala to. Ani pobízet je nepobízela víc, než ostatní hlídky - věděla, že kdyby vyhrály podvodem, a třeba by se o tom nikdy nedozvěděly, nebylo by takovéto to pravé a čestné vítězství, které si opravdu zaslouží. Holky to musí zvládnout samy a taky zvládnou! I tohle svědčilo o Verčině charakteru a o odhodlání dodržet svůj skautský slib, ať se děje, co se děje.
V tu chvíli se zrovna družina Vlků snažila vylézt kopec se zavázanýma očima a získat další body do celkového skóre. Všichni drželi spolu a drželi taky celkem rychlé tempo. Bylo vidět, že chtějí vyhrát za každou cenu. Když v tom se nejmladší z nich, Petřík zvaný Paleček, unáhlil, stoupnul si a rozběhnul se. Myslel si, že už je nahoře, ale zakopl o kámen a začal se kutálet dolů ze svahu. Nedokázal se zastavit a tak ho nějací roveři zachytli až dole. S hlavou naštěstí nic neměl, ale nohu měl celou odřenou a ta druhá ho strašně bolela. Měl ji nespíš zlomenou.
Sáček zrovna zavírala stanoviště, na kterém se už všechny hlídky vystřídaly, když se k ní ta zpráva donesla. Na louce už stálo kolem Palečka hodně lidí. Vyndala z baťohu lékárničku a prorvala se až ke zraněnému. Začala ho ošetřovat, když tu najednou se do toho vmísila i jiná ruka, která omývala nohu vodou. Verča by jí poznala i mezi tisíci. V tom někdo zavolal "Rádkyně družiny Berušek! K vedení!" a ruka zmizela.
Když byl Paleček ošetřen...(pokračování příště)

Tak doufám, že se Vám to líbilo a PŘESNĚ ZA TÝDEN, v tu samou dobu, čekejte POSLEDNÍ DÍL. Doufám, že si ho někdo přečte ;-).

Od tý doby se toho hodně změnilo, 8.díl

25. ledna 2014 v 11:21 | Brepta |  Rozkouskovaná povídka
Omlouvám se za nepravidelnost přidávání dalších dílů rozkouskované povídky, ale nějak to nestíháým, nebo se mi do toho prostě jenom nechce. Předchozí díly najdete zde:
  1. díl
  2. díl
  3. díl
  4. díl
  5. díl
  6. díl
  7. díl
Stejně jako ony, bude mít i osmý díl 340 slov a dozvíte se v něm například, kdo přišel Verču navštívit a co jí přišel důležitého říci....

ní stála maminka s horkým čajem. "Je tady ta tvoje kamarádka, už asi po pátý, ale zatím jsi vždycky měla vysokou teplotu, když přišla. Chce ti něco říct, ale může jen krátce." Sáček se vzpřímila jako na povel, ale když Kulička vešla, okamžitě se zkroutila do malého uzlíku - její nejlepší kamarádka měla oči plné slz. "Ahoj Sáčku! Chci se s tebou rozloučit protože-"

"Proč?" vyjekla vyděšeně Verča.
"Stěhujeme se, daleko, strašně daleko. A už teď odjíždíme, rodiče mi dovolili stavit se jen na skok."
"Cože?" nechápala Verča. "To přece není možný!"
"Je. Promiň, nemohla jsem s tim nic dělat. Měj se hezky, Sáčku." To byla Kuliččina poslední slova.
Verče okamžitě vytryskly slzy z očí. Nemohla to pochopit a tím méně se s tím mohla smířit…Ztratila nejlepší kamarádku a to se nedá ničím nahradit. Chodila jako mátoha a když stála před klubovnou, měla pocit, že jí pukne srdce. Nechtěla si z nástěnky sundavat fotky, na kterých byly obě společně, chtěla, aby jí po Kuličce zůstala alespoň vzpomínka. Ale pěkně bolestivá a srdcervoucí.
Zkoušela jí zavolat, ale mobil hlásil, že číslo, tolikrát vytočené číslo, najednou neexistuje. Stejně tak e-maily nechtěly na e-mailovou adresu dojít. Pravé jméno neznala, a k čemu by jí bylo vlastně platné? Musela se smířit s tím, že kamarádku prostě ztratila z dosahu. To se většinou nese hodně těžko a ani Verča nebyla výjimkou.
Časem přestala mít na truchlení čas, ve škole přibyly další povinnosti a v oddíle jakbysmet. Dalo by se říct, že po Kuličce zdědila družinu Vlaštovek, kterou měla vždycky tak ráda, až jí to i přes smutné vzpomínky působilo potěšení starat se o ni a vymýšlet program. Ale vždycky si přitom vzpomněla na bývalou rádkyni téhle družinky a oči se jí zalily slzami, nebo alespoň usměvavé čelo zamračilo. Jedno ale věděla: že skaut jí bavit nepřestane, i když nemá Kuličku, že skaut je prostě něco, co se kvůli jednomu, byť sebelepšímu člověku nedá opustit, nebo nechat plavat. A tak ubíhal den za dnem, pořád živě naplněný, jak se stávala zkušenější, stávaly se lepšími a propracovanějšími i ...(pokračování příště)

Doufám, že se Vám povídka zatím líbí a že si někdo z Vás přečte i devátý díl!

Proud lidu kazí lid

16. ledna 2014 v 18:28 | Brepta |  (Pře)mítání
Článek na toto téma se chystám napsat už dlouho. Nečekejte nic objevného, spíš to bude výčet mého pozorování a jakési stěžování mojí duše. V podstatě mě k tomuto uvažování přivedla kamarádka, která je vlastně dokonalým modelem pro naše povídání.
Článek se bude týkat všeho možného - mluvy, zájmů, chování, ale všechny tyto faktory bude svazovat jedna skutečnost - proud lidu u nich rychle mění význam slova "normální".

Od tý doby se toho hodně změnilo, 7.díl

10. ledna 2014 v 16:27 | Brepta |  Rozkouskovaná povídka
Na úvod tohoto článku se chci omluvit za to, že jsem tak dlouho nepsala a dlouho taky asi ještě nenapíšu. Každý, kdo chodí nebo chodil do školy ví, že je před uzávěrkou známek a víc snad ani není třeba vysvětlovat. Další (7.) díl Rozkouskované povídky bude mít jako tradičně přesně 340 slov. Pokud by Vás zajímaly díly předchozí, nejdete je zde:

  1. díl
  2. díl
  3. díl
  4. díl
  5. díl
  6. díl
...stala největší zkouška. Až večer si pořádně vjely do vlasů, ale ani jedna doopravdy netušila, o co se přou. Nakonec se usmířily, pobrečely si a zase zapadly do úmorného ticha. Když se jich vedoucí o týden později zeptala, kdo tedy Vlaštovky, první družinu Sáčka, povede, byly na tom pořád stejně. Nevěděly. Každý den se prý navzájem přemlouvaly, jedna argumentovala tohle, druhá tamto, ale ani jedna z nich neměla svědomí povolit, ustoupit a rozesmutnět kamarádku tím, že tu úžasnou funkci přijme. Vedoucí musela přistoupit k poslednímu možnému řešení, které původně vůbec nechtěla vytahovat na světlo světa. Oznámila dívkám, že o rádkyni družiny Vlaštovek rozhodne oddílová rada. Bum. Už to nezáleží na nich, teď už musí jen čekat a doufat v to nebo ono - ale ani jedna z nich vlastně nevěděla, v co by doufat chtěla. A za pár dní opravdu přišla vedoucí s výsledkem. Kdo to bude? Kdo vyhraje tu tichou při? Kdo? Kdo? Odpověď byl jasná.

Kulička.
Kulička?
Ano, Kulička.
Argumentace: "Kulička je v oddíle dýl a má přece jenom víc zkušeností a tak doufáme že to Sáčkovi nevadí a tamto a tohle a zase tamto…" Verča věděla a chápala, že je to všechno pravda, že to rozhodnutí je oprávněné. Vždyť úplně to samé tvrdila, když Kuličku přemlouvala! Je snad možné…Verče se až zatočila hlava. Ona to snad možná Kuličce nepřála od srdce… Někde podvědomě snad přece jenom chtěla tu funkci pro sebe…Dennodenně jí pronásledoval pocit "já jsem jenom podlá hnusná myš" a svědomí jí hryzalo, až to bolelo. Kuličce se skoro neodvažovala dívat do očí, ale musela, aby to nevypadalo, že jí závidí…Ale to je přece taky tak strašně podlé! Točila se a bolela jí hlava, nemohla uvěřit tomu, co vlastně provedla. Bylo jí špatně od žaludku a všechno se jí před očima zamžívalo.
Následující dva týdny proležela v posteli, nejdříve s vysokou horečkou, potom jen s teplotou a nakonec už měla jen strašný kašel, rýmu a bolelo jí v krku. Na svůj problém skoro zapomněla a zase se těšila, až půjde na skauta.
Jednou ráno se probudila, nad...(pokračování příště)

Jak se Vám to líbilo? Hlasujte v anketě!