Úsměv důvod mít nemusí

7. prosince 2013 v 16:17 | Pandora
Poslední dobou jsem neměla moc dobrou náladu. Nevím, čím to bylo, ale ustavičně jsem se mračila a nechtělo se mi nic dělat - zkrátka mě nic nebavilo. Přitom jsem věděla, že to tak není správné, ale prostě jsem nemohla najít nic, co by mě těšilo a už jsem nedočkavě čekala víkend. (Tedy, popravdě řečeno, ještě více Vánoce, ale alespoň tu sobotu s nedělí.) Navíc jsme zase místo těláku nacvičovaly pódiové skladby. Ačkoliv vím, že cvičení je potřeba, už mě to ustavičné "tancování"(k tomu, proč je v uvozovkách, se vyjadřovat nebudu) nebavilo. Rozhodla jsem se ale, že budu mít dobrou náladu. Protože mi úsměv na tvář nelezl a nelezl, musela jsem dle zásady keep smiling cenit zuby. Ale nakonec jsem to vzdala a kabonila se stejně, jako předchozí dva dny. Potom mi to docvaklo: Úsměv důvod mít nemusí, ale mračení vždycky.
To mě na tu chvíli uspokojilo - tedy natolik, že jsem se bez hryzání svědomí mohla durdit dál. Zato mě to utvrzovalo, že dva dny před tím jsem opravdu neměla žádný důvod mračit se. A stejně tak všichni lidi kolem, které denně všichni potkáváme na ulici, v autobuse, tramvaji, obdchodě...
Samozřejmě, že každý má právo nemít dobrou náladu a být naštvaný na celý svět, ale netvrďte mi, že jsou snad úplně všichni lidi na dně. Dívám se na ně a říkám si: "Proč se mračíte? Vždyť svět je přece krásný!" Je to tak. Poslední dobou (nebo alespoň, co já jsem na světě) si lidi odvykli se usmívat - jako by nebylo proč. Doopravdy; když se někoho zeptám, proč se nesměje, odpoví mi: "Proč bych? Není čemu?" Tak si prosím zapamatujte, co už jsem psala: když se chcete mračit, mračte se, když máte důvod! A jinak se smějte, smějte, nebo aspoň usmívejte! Prosím! (Ať je na co se v těch autobusech koukat, ty kyselé obličeje mě už opravdu nebaví.) Vždycky, když si na tohle vzpomenu, usměju se a snažím se, aby mi úsměv vydržel na tváři co nejdéle.
Taky mi vadí, že dneska je hlavně mezi mládeží rozšířen názor, že když se někdo tváří vážně, nebo takovým tím ironickýckým ksichtem, je strašně drsnej. Vždyť je to tak k smíchu!
Asi si říkáte, co má tenhle článek společného s adventem. Ne, opravdu nejsem z těch, kteří napíšu nějaký úplně nesouviseící článek a vloží ho pod téma týdne, aby si přilákali čtenáře. To ne. S adventem souvisí právě v tom, že se blíží Vánoce, šťastné chvilky, a na tvářích by mělo být vidět mnohem, mnohem víc úsměvů. Tak na to prosím pamatujte a nezapomeňte, že:
Smích prodlužuje život!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 11. prosince 2013 v 20:48 | Reagovat

Moje řeč... Je hrozně jednoduché se poddat špatné náladě, být veselá, to už je mnohem těžší. Vždycky, když se mi zdá, že nemám důvod, proč se usmívat, začnu jmenovat všechno co mám - fajn kámoše, dobré známky, dost jídla, to, že dneska tak hezky sněží... Vděčnost je podle mě lék na špatnou náladu. Také mám někdy pocit, že co si pamatuji, nebo aspoň za posledních 10 let, se lidé odvykli usmívat. Nevím, čím to je, ale doufám, že se proti tomu co nejdřív zavede povinné očkování... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.