Ohlédnutí za rokem 2013

28. prosince 2013 v 10:50 | Pandora
Tohle téma týdne mi přišlo zrovna vhod. Jistě si vzpomínáte, jak jsem psala článek ohlížející se za prázdinami a právě od té chvíle jsem rozhodnutá napsat teď, na sklonku roku 2013, další vzpomínací článek.
  • V podstatě na začátku tohoto roku jsem založila tento blog a to kvůli takové jakési změně, která mě potkala. Nevím, co se mi přesně stalo, ale pamatuji si, že to bylo o jarních prázdninách, na horách. Byla jsem tam s kamarádkou a seznámily jsme se tam ještě s jednou holčinou, myslím, že zhruba stejně starou. Ty dvě se daly dohromady a ustavičně seděly u počítače. Mě to nebavilo, hodně jsem četla, bavila se s dospělými a záleželo mi spíš na tom, abych si pořádně zalyžovala. Konečně jsem začala chápat, že počítač není všechno a začala jsem si myslet své o těch, kteří se posmívají, když má někdo dobrou náladu. Té jsem si právě začala víc vážit a naopak nic si nedělat z těch, kteří si myslí, že je to ostuda. Radši se víc usmívám a kašlu na ksichty, které mi říkají: "pane bože, co to jseš zač?" jen proto, že nejsem jako oni. Já vím, zní to strašně komicky, ale pro mě to byla velká změna.
  • K tomu blogu...Předtím jsem měla web Arův Ararat, který byl ale přecpaný obrázky, SWéčkama (čti: spřátelené weby). Soutěže, registrace, to všechno bylo hezké, jen mé články nikdo nečetl, soutěže nikdo neplnil a všichni si stěžovali, že je málo anket. Ale to přece neměla být hlavní náplň. No a pak se tam začali objevovat podvodníci, kteří klikali na anketu aktivity víckrát než jednou za den a zkrátka to celé už nemělo smysl. A já jsem chtěla mít web, na kterém by byly opravdu jen moje články, o věcech, které mi vrtají hlavou, a které by někdo četl. Blog mi přišel jako výhodná možnost a tak jsem předala Arův Ararat mladší kamarádce, ale i ted jí v psaní pomáhám.
  • Svoje přesvědčení jsem postupně zesilovala tím, že mě opravdu nenapadalo, co si přát k narozeninám, zlepšila jsem se ve škole a opakovaně jsem se pokoušela vést si Modrý život. To bohužel marně, nikdy jsem s tím neměla trpělivost a pokaždé jsem si zapomněla večer vymalovat okýnka (ač by bal třeba všechna modrá). A čekala jsem prázdniny...
  • Těch několik předsevzetí, která jsem si dala, si můžete přečíst v článku Hurá na prázdiny! a jak se mi to povedlo ve výše zmíněném Co přinesly prázdniny...Jisté je ale, že jsem se z nich vrátila opálenější, sinější, usměvavější a uvolněnější. Na skautském táboře jsem sklidila úspěch, když jsem měla většinu diplomů za první místo - dokonce i úklid! Zato na tom druhém jsem si začala vážit volného času, svobody a přírody. Těch hodin, které jsme proseděli na pokoji zbytečně, protože nebyl dostatečný program...Ano, tam jsem teprve pochopila, že každá vteřina je nad zlato i sůl. (Ovšem nikdo netvrdí, že jsem se už naučila s touto velmi cennou myšlenkou nakládat a že časem šetřit umím...). U babičky a dědečka jsem slavila další úspěch, zvládla jsem připravit dvoutýdenní hru pro dvě děti a obecně se o ně postarat, ubrat práce prarodičům. Tak jsem měla radost.
  • I v dalším školním roce následovala řada změn. Krom toho, že mi začala jít algebra a culík jsem vyměnila za copy, začala jsem se víc usmívat. Ta hraná vážnost mi nedělala dobře a tak teď nejsem tak tichá, ráda se směju a nestydím se za sebe - samozřejmě že s určitou hranicí. Taky teď radši klavíruju a netuším, čím to je. Myslím, že jsem v hraní udělala, sic nepatrný, ale pokrok a to mě pobízí jít dál. Spoustu moudra i zážitků jsem v září nasbírala na rádcovském kurzu, který se mi určitě bude do budoucna hodit.
  • Moje babička ze mě byla letos zoufalá, nebyla jsem jí schopná říct, co by mi tak Ježíšek měl přinést. Ale já opravdu nevěděla! Chtěla jsem dostat něco, co si opravu moc a moc ze srdce přeju, jako to v minulých letech byly panenky, mobil, nebo nějaká knížka. Nakonec je však dobře, že jsem na nic nepřišla. Mohla jsem být trochu napnutá a z dárků mít o to větší radost. Ano, všechny mě nesmírně těší a jednu knížku jsem přelouskala ze jeden den. No nic, pro ostatní je to normální, ale u mě to byla změna, když jsem měla pocit, že mám všechno a nic nepotřebuju. (I když, co bych si bez těhle úžasných dárečků počala?)
No, tak to bylo moje shrnutí roku 2013, který pro mě znamenal hlavně velkou změnu (doufám že k dobru), ale taky spousta dalších příležitostí pro předsevzetí...mezi nimi také další pokusy o zapisování modrého života.
Děkuji Kariol za radu, jak upravovat obrázky.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 28. prosince 2013 v 19:46 | Reagovat

:) To je krásný článek... v mnohém mi připomínáš mě samotnou (od klavíru přes skauting až po vztah k babičce a dědovi).
Prošla jsi velkou cestou a jsem si jistá, že k lepšímu. Člověku zkrátka změny někdy udělají dobře a je vidět, že ty s nimi umíš nakládat. Přeju ti, aby byl následující rok podobně úspěšný (doufám, že z blogového světa jen tak nezmizíš :) )

2 Pandora Pandora | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 10:01 | Reagovat

[1]: Děkuji mockrát, tenhle komentář mě zahřál u srdce. Jsem ráda, že je někdo podobný jako já a z blogového světa nezmizím určitě, už jen proto, abych si mohla číst Tvoje články!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.