Od tý doby se toho hodně změnilo, 3.díl

1. listopadu 2013 v 19:11 | Pandora |  Rozkouskovaná povídka
Úběhl týden a to znamená, že se na tomto blogu objeví další část Rozkouskované povídky, dlouhý přesně 340 slov a v pořadí třetí. Rovněž bych ráda připomenula, že pokud se Vám nelíbí, napište mi. Zatím ale nebyly takovéto připomínky ani u prvního, ani u druhého dílu, zaregistrovány.

se propadla pod zem, jak byla červená. Dále jí udivilo to, jak byly k sobě ty holky ochotné a kdykoliv si něco navzájem udělaly, omluvily se. A co víc, ta druhá neřekla "dobrý" jen ze zdvořilosti, ale opravdu to odpustila a dál už se zase smály spolu. Celou schůzku nevytáhly mobily, až na konci, když z nich několik volalo domů, že trochu přetáhly. Verča zahlédla, že to také nejsou žádná zaostalá stvoření, měly sice taky dotykáče, ale očividně je k zábavě vůbec nepotřebovaly. Když to všechno Verča zvážila, rozhodla se, že se k nim přidá.

Ale to už bylo dávno, Verča byla zase o dva roky starší a kdybyste se na ní podívali, už byste jí nepoznali. Sice to nebyla zas taková parádnice jako dříve, ale chodila oblečená slušně a elegantně. Po konci dubna jí nikdo až do podzimu neviděl přes den v dlouhých nohavicích. Byla silnější a otužilejší než dříve (a to hlavně po letním táboře), dokázala si často poradit…Prostě se osamostatnila a naučila hodně věcí. A měla tolik zájmů! Chodila na basket a sbírala co se dalo, obaly od žvýkaček a známky, ráda vyráběla a milovala udržování jak skautského deníku, tak družinové kroniky, kterou měla na starost. Vedla ji, stejně tak jako svůj deníček, opravdu znamenitě. Změny byly pozorovatelné i na jejím pokoji. Ten, je mi líto, že to musím říkat, chlívek, tmavý a nepříjemný, se změnil pestrobarevný útulný pokojík, kde na skříních přibyly výkresy a citáty, nástěnka byla pěkně upravená a na ní plán organizace celého týdne. Ustlaná postel a co to vidím - na poličce ležel Foglarův Modrý život! A to doslovně modrý, protože bílé políčko se zde objevovalo opravdu jen zřídkakdy. A u flétny rozložené noty, toť důkaz nedávného cvičení. I Verčin školní prospěch se značně polepšil. Dokonce až tak, že se jeden čas učitelé zastavovali na chodbách, aby se podívali na tu žačku, která byla přímým důkazem toho, jak se z trojkaře může stát premiant třídy. Ano, byl to opravdu velký paradox - taková zálesácká duše a přesto nejlepší známky z celého ročníku.


Ale jiné věci...pokračování příště!

Jak se Vám to líbilo? Hlasujte v anketě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 3. listopadu 2013 v 10:10 | Reagovat

Docela se mi to líbilo, takže dávám možnost číslo dvě. :-)
Mimochodem, jak si přišla na takový počet slov? :-)

2 Pandora Pandora | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 10:23 | Reagovat

[1]: No, chtěla jsem, aby to vyšlo na deset dílů a samozřejmě to přesně vydělit nešlo  -tak jsem se rozhodla, že jen ten poslední bude o něco delší. Pak jsem obsah ještě trochu upravovala a tím i celkový počet slov, ale u 340 už zůstalo. Jsem ráda, že se Ti povídka líbí!
Máš super blog a rozhodně jsem na něm nebyla naposledy. Mimochodem, nechtěla by ses přihlásit do rozhovorů?  Více onformací zde: http://moje-jahaha.blog.cz/1303/rozhovory

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.