Minulost vs. současnost a budoucnost

13. října 2013 v 17:27 | Pandora
Už dlouho chci napsat tenhle článek a neodhodlala jsem se jen kvůli tomu, že mě prostě jen nenapadal nadpis. Teď jsem se konečně přinutila psát a za chvilinku začnu psát k věci.
Na mnoha internetových stránkách, časopisech, televizi a rádiu se hlásá něco v tom smyslu, abychom se neohlíželi za minulostí a radši se plánovali budoucnost. Někde je dokonce možno se dočíst, abychom se nestarali ani o budoucnost a žili v současnosti. Já s oběma těmito názory z části souhlasím, jak se dočtete v následujících řádcích.
  • současnost
Rozhodně není třeba trápit se tím, co dostanu zítra z matiky, když už jsem tu písemku napsala a stejně to nezměním. Radši si přece pustím hudbu. Samozřejmě je potřeba tu součastnost třeba patřičně využít, ale to už jsem psala v tomhle článku. Když se něco děje teď a tady, tak přeci neřešim, co se bude dít někdy někde jinde!
  • budoucnost
Samozřejmě že není taky ouplně nejlepší nechat všechno plavat a žít jen aktuální chvíli, každý člověk má své cíle a svá předsevzetí, na kterých musí zapracovat, aby je splnil. Chtějme v životě něčeho dosáhnout, něčeho, co stojí za to! Pak taky existují sny, které se s největší pravděpodobností nestanou (až budu velká, tak ze mě bude motýl a podobné). Nechci přímo psát, ať je necháme plavat, protože snít je taky hezké, ale není potřeba si nad nimi moc lámat hlavu a brzdit kvůli nim normální život.
A teď se konečně dostáváme k tématu, kvůli němuž jsem se psala se vším dalším v tomhle článku.
  • minulost
Zapomenout na ní? Nechat jí plavat? Někdy je to docela dobrá myšlenka, ale ne vždycky. A to i když je třeba ta minulost špatná. I když jí nechcete vykřikovat - jednoduše a prostě není stvořena pro cizí uši. Může být ale užitečná - z minulosti, a hlavně těch chyb se člověk učí. Někdy si to ani neuvědomujeme: když se spálíme, podruhý počkáme, až jídlo vychladně a když se píchneme jehlo, napříště si dáme pozor. Učíme se jak takhle podvědomě, tak z vlastního rozumu. Občas si člověk řekne, "Ne, tohle už nebudu říkat, i když jsem to myslela jako vtip, ale kámoška se za to naštvala..." a podruhé to už nikdo neuslyší.
A proto právě já tak trochu nesouhlasím s těmihle výroky, které vlastně popírají to, abychom se učili z vlastních chyb.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.