Říjen 2013

Od tý doby se toho hodně změnilo, 2.díl

26. října 2013 v 9:32 | Pandora |  Rozkouskovaná povídka
Ahoj, tak zase uběhl týden a já bych sem měla přidat další díl své rozkouskované povídky. První díl si můžete přečít zde.
Jenom připomenu, že každý díl je přesně o 340 slovech - ani míň, ani víc.

...dala jasně najevo, co si myslí: "jsou to nějaký trapný týpci co skotačej po lese".

Ve čtvrtek vyrazila na svojí první schůzku. Sama, protože nechtěla vypadat jako miminko, které vodí maminka za ručičku. A taky pro případ pojištění, kdyby musela v krajní nouzi jednoduše zdrhnout. Na webu si našla potřebné vybavení a v pět hodin odpoledne klepala se smíšenými pocity na dveře klubovny. Otevřela jí jedna hubená holka, o které se později dozvěděla, že se jí říká Smíšek, a po ní se vyhrnula další pětice rozjařených kamarádek, které byly pravděpodobně vyrušeny z nějaké hry. Hned za nimi se objevila jedna starší, rozvážnější. Verča si oddechla - už se lekla, že tu nebude nikdo, s kým by byla pořádná domluva. Ta starší se představila jako Veronika Modrá, ale že jí tady všichni říkají Modříne. Měla radost, že Verča je její jmenovkyně, ale ještě více jí potěšilo, když se dozvěděla, proč přichází. Celá družinka jí okamžitě přijala a zapojila do hry. Veronika se snažila zachovat vážnou a dospěláckou tvář, která automaticky na všechno říká "trapný". Takhle to dělávala ve škole, ale tady to nešlo. Viděla, jak se všichni ostatní nevázaně smějí, a když to zkusila taky, měla pocit, že se nikdy v životě tak dobře nebavila. Během dvou hodin, které strávila v útulné klubovničce, se stihla seznámit se všemi členkami své nové družinky. Rádkyni Modřín a Smíška už znala, dále tu byla pihatá a trochu kulatější Kulička, Jitka, Norek a dvojčata Fixa se Špendlíkem. Verče začaly říkat po nějaké době Sáček, protože se bály, aby se třeba jako nová neurazila, kdyby dostala přímo přezdívku Truhlík, Pytlík, nebo Trubka.
Doma o tom odpoledni Verča hodně přemýšlela. Upřímně řečeno si to celé představovala úplně jinak a byla dost překvapená. Předtím by jí nikdy nenapadlo, že by někomu krom rodičů vadila sprostá slova. Tady jí ale Modřín hned upozornila, že u nich se takhle neumluví. Verča se nejdřív trochu urazila, ale pak jí zčervenaly uši, zastyděla se a omluvila. Dále už se snažila nepodřeknout se, ale jednou se jí to nepovedlo. Musela dřepovat a byla by...pokračování příště!

Jak se Vám to líbilo? Hlasujte v anketě!
(Mimochodem, sháním někoho na rozhovor...přihlašujte se na pandorin-blog(zavináč)seznam.cz.)

Názory lidí na skauty - výzkum na ask.fm

19. října 2013 v 14:51 | Pandora
Tak mě napadlo, že bych mohla udělat výzkum, jaký mají lidi názor na skauty. Na ask.fm jsem našla jednoho náhodného člověka a položila mu tuto otázku. Klikla jsem na někoho, kdo jemu položil položil otázku, toho se zeptala a po takovémhle řetězci jsem postupovala, dokud mě to nepřestalo bavit. Na odpovědi jsem dlouho čekat nemusela, většinou mi přišly do pěti minut. (Pane bože, to jsou opravdu všichni pořád na počítači?) Nikoho jsem se neptala anonymně a jména autorů odpovědí nikam nenapíšu. Připravila jsem jen graf a odpovědi, které mě zaujaly zveřejňuji pod ním. Užijte si to :-)

Jaký je Tvůj názor na skauty?


Odpovědi, které mě zaujaly:

  • moc na ně názor nemám:D ale až pojedu někam do přírody, nějakýho skauta si vemu sebou:D
  • Žádnej,mají svůj koníček tak jak ostatní někteří lidi :
  • Dřív jako malej jsem tam chodil :) Obecnej názor na skauty mít nechci, ale je pravda, že u nás choděj do skautů někteří opravdu zvláštní lidé :D
  • -_-
  • Dřív jsem chodil na skauta a je to dost dobrá parta lidí ! :3
    Pak jsem musel přestat chodit přestěhoval jsem se .... .
  • No :D já jsem nebyl skaut :D a myslím, že to není nijak potřebné, ale zase na druho stranu se tam něco naučíš ;) některé děcka tam asik chodí zabít čas, ale od toho mám já fotbal :) :D
  • podla mňa sú to normálny ľudia lenže dokážu veci ktoreé ja neviem napr. založiť oheň :DD
  • Skautov neriešim :)) ale asi robia dobré věci
  • :) no bobřík mlčení
  • :DD Názor..? nenávidím je! :DD Šla jsem jednou do skautu a byla jsem tam naposledy! :DD Nedovolily mi zapálit oheň :DD
Dále jsem se ptala na tuto otázku (ale už podstatně méně lidí):

Jaký je Tvůj názor na skauting? Co Ti říkají skautské ideály?

  • vubec nic:D
  • Nevim
  • Ten slovenský nič moc ale tie americké musia byť super :3 skautský sľub, priatelia
  • Nevim co je Skauting takže nic:DD
  • nevim
  • Nevím, moc se o to nezajímám a mám o tom zkreslené představy ...Představuju si malé tlusťoušky v zeleno hnědých oblecích s šátkama kolem krku, co se učí jak postavit, stan... určitě to tak, ale nefunguje.. takže radši nad tím moc nepřemýšlím .. ^.^
  • Radsi zadnej:))*
  • Ja sa na skauting nepozerám:-)

No, přeberte si to jak chcete, je to jen výzkum, odpovědi jsou občas k pláči, občas k pobavení (opravdu mě zaujala to, že si někdo myslí, ža skauting je televizní pořad, nebo že slovenští skauti nejsou kamarádi a neslibují a opravdu nevím, kde se vzala ta myšlenka s tlusťouškama, protože to vždycky byli lidi hbití, silní, rychlí, schopní a zruční . nikomu ale jeho názor neberu). Jen mě to prostě zajímalo.
Graf jsem vytořila na stránkách http://nces.ed.gov. Doufám, že se Vám článek líbil!
A jaký máš názor na skauty ty? Dotazník.

Od tý doby se toho hodně změnilo, 1.díl

18. října 2013 v 17:45 | Pandora |  Rozkouskovaná povídka
Všichni, co na mém blogu nejste poprvé, víte, že nemám ve zvyku psát povídky. Jenže bylo nebylo, na skautu jsem dostala výzvu, napsat 5.ti stránkovou povídku. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, a když si mě konečně chytnul nápad, začala jsem psát. Za tři dny bylo hotovo :-). Každý díl bude po 340 slovech a nezajímá mě, když skončim uprostřed věty. A kdyby se Vám to nelíbilo, napište a já to sem přestanu dávat :-).

Od té doby se toho hodně změnilo. Její život se obrátil vzhůru nohama, a jestliže si na ní dřív lidé ukazovali prstem, teď se na ní obdivně dívali, pochvalovali jí a pokud to u třináctileté dívky lze, docela si i ji vážili. Rodiče z ní měli radost a učitele se divili a říkali, že se stal nějaký zázrak. A přitom to všechno záviselo na jedné jediné změně, která jí tak ovlivnila.

Veronika byla dřív jako jedna z tisíce. Ustavičně se nudila, mluvila sprostě a snažila se být jako všichni ostatní. Rodičům odmlouvala a jejím cílem bylo vypadat starší, než byla. Když jednou hodila učitelce do kafe křídu, hrdě si odnášela poznámku a za poplácávání po zádech od kamarádek nadávala na svou třídní. V té době byla zrovna hvězdou třídy, dostala totiž nový dotykáč. Očividně si tu pozici užívala, jelikož co řekla, to bylo, jen když někomu půjčila svůj chytrý telefon. A tak měla svačin až nad hlavu, stále nové náušnice a občas si přivydělala i nějakou tu desetikorunu. Jenže učení odflakovala, nic jí nebavilo, a ať dělali rodiče co dělali, pokaždé dostali na oplátku otrávený obličej. Když jí jednou Veronika odmítla pomoct s nákupem do schodů, řekla si maminka dost a rozhodla se, že už nebude tolerovat žádné "ale mamí…".Veronice nastal tvrdý režim, matka jí dohlížela na psaní úkolů, cvičení na flétnu, nutila dělat domácí práce a pravidelně prohlížela učebnice a sešity, ze kterých pak s Verču zkoušela. A právě v jednom z těch sešitů - občanské nauce - nalezla zoufalá maminka řešení svého problému s nepovedenou dcerou. Našla v něm totiž kraťoulinký zápisek:

· sociální skupiny
  • např. kolegové, sousedi, dětské organizace, skauti…


Vzpomněla si, jak ona jako malá toužila být malou skautkou…Když jí to režim nedovolil, ať zažije ta neuvěřitelná dobrodružství aspoň Verča! Vyhledala na internetu nejbližší junácký oddíl a hned svůj úmysl oznámila manželovi i dcerce. Ta se (jako vždy) netvářila příliš nadšeně, ale v hloubi duše se možná trochu i těšila. I když se o těch skautech učili ve škole, trošku jí to zaujalo, přestože spolužačkám...Pokračování příště!

Jak se Vám to líbilo? Prosím, hlasujte v anketě!



Neblahé lidské vlastnosti III.

16. října 2013 v 13:13 | Pandora
Nedávno jsem na ask.fm dostala otázku, co si myslím o namyšlených lidech. To mě přivedlo k tomu napsat další článek a k první vlastnosti - namyšlenosti sem kopíruju svou odpověď anonymnímu tazateli.

  • Namyšlenost
    • Namyšlený je občas každý, nebo alespoň přehnaně sebevědomý. Na tom ještě podle mě není nic špatnýho, je dobře, že si ten člověk alespoň věří. Když se to ale stává moc často, a lidi kolem něho to štve, tak je to prostě jedna ze špatných vlastností která toho člověka vyřazuje ze společnosti a ztrapňuje ho.
  • Nepravost
    • Možná si nedovedete přesně představit, co pod tím pojmem myslím. Snad Vám to ujasní tento citát, který mě k týhle myšlence vlastně přivedl: Abych tě rozveselil, milý příteli, budu ti vyprávět o svých nových starostech. (Karol Irzykowski). Hlavně u mladších holek se stává, že tu či onu kamarádku mají "strašně moc rády, prostě sou to kamarádky na život a na smrt", ale přesto si někdy v duchu přejí, aby byly hezčí nebo měly lepší známku...A to je ta nepravost.
  • Hluchost a slepost vůči problémům druhých
    • Budu vám vyprávět, co se mi stalo dneska v autobuse. Seděla jsem zaklíněná na sedadle a dívala jsem se na babičku a vnučku, které sedí a povídají si na sedadle před dvěřmi. Tu vnučka upustila kaštan, který zapadl na schůdky. Smutně se na něj dívala a každých pět minut si pro něj chtěla jít. Dva nejmenovaní chlapci stáli těsně vedle schůdků a jako slepí nebo hluší se dívali na tu holčičku. Nechtěla jsem se zvedat, protože bych tím obtěžovala další dva lidi, ale nakonec bych to ale přeci jen udělala, kdyby ty chlapce jedna stará paní neupozornila, aby ten kaštan zvedli. Ale co vím jistě, určitě, kdybych byla na jejich místě, tak byc ohnula tělo a pro ten kaštan se namáhala.,
Co si o tom myslíš ty? A jak by ses na takovém místě zachoval/a?

Něco, co prostě nikdy nepochopím : nicnedělání.

13. října 2013 v 18:04 | Pandora
Jak jsem dneska pročítala jen tak ze zvědavosti blogy dne, trochu jsem se zhrozila. Zadala jsem si do vyhledávání "dneska jsem nic nedělala" a pokud jsem pět minut před tím valila oči z důlků, tak poté jsem je měla metr před sebou. Je opravdu neuveřitelné, kolik lidí se dneska (nebo jakýkoli jiný víkendový den) nudilo, dívalo na telku, nic nedělalo nebo se celej den válelo.

Nepředpokládám, že by valnou většinu čtenářů tohle nicnedělání zajímalo, ale nikomu to neberu. Mě jde totiž o samotnou podstatu věci - svět je krásný a polovina jeho osazenstva dřepí doma a nicnedělá. Možná na mě měl vliv to, že jsem se vrátila ze skautské výpravy nabita nových zážitků (ještě mi doznívaly v břichu křeče z toho všeho smíchu) a na výpravě (resp. rádcáku, což je taky víkendová akce se skautem). Chápu, že ne každý má tu možnost, a já taky ne vždcky, ale to přece neznamená nutně ztratit vdrahocenný víkend!

Když nemáš nic konkrétního na programu, můžeš...

Když svítí sluníčko, rozhodně není od věci vyjet si ven na kole, jet na výlet vlakem nebo se někam vydat s oddílem. Pokud tuhle možnost nemáš, nabízí se vyjít si někam s rodiči. Ze začátku to vypadá jako hrozná nuda, ale z vlastní zkušenosti mohu potrvrdit, že není. Nebo si jdi s kýmkoliv zasportovat! A v poslední řadě si jen vyjít s kamarády nebo jen jedním kamarádem, obejít okolní hřiště, zasmát se, popovídat si a dojít si na zmrzlinu.

Když je hnusně a člověku se nechce vytáhnout paty z domu, tak se buď musí přemoci, nebo zvednout telefon a pozvat kámoše domů, třeba na deskohraní nebo pečení perníčků. A pokud pravidla (té hry) a povidla (no, to se týče pečení, ale nevšímejte si toho, je to tady jenom pro efekt) nejsou nějak výjimečně složitá, můžete přizvat rodiče a uspořádat třeba karetní turnaj. Krom toho se taky nabízí možnost zařídit si něco dopředu, oblíbenou možností je dnes kino, ale já bych třeba to divadlo nezavrhovala a vyrazit do společnosti. Ale stačí si třeba jen číst, nebo zdobit pokoj, prostě se nějak zabavit.

Jak říká moje babička, inteligentní člověk se nikdy nenudí.

Minulost vs. současnost a budoucnost

13. října 2013 v 17:27 | Pandora
Už dlouho chci napsat tenhle článek a neodhodlala jsem se jen kvůli tomu, že mě prostě jen nenapadal nadpis. Teď jsem se konečně přinutila psát a za chvilinku začnu psát k věci.
Na mnoha internetových stránkách, časopisech, televizi a rádiu se hlásá něco v tom smyslu, abychom se neohlíželi za minulostí a radši se plánovali budoucnost. Někde je dokonce možno se dočíst, abychom se nestarali ani o budoucnost a žili v současnosti. Já s oběma těmito názory z části souhlasím, jak se dočtete v následujících řádcích.
  • současnost
Rozhodně není třeba trápit se tím, co dostanu zítra z matiky, když už jsem tu písemku napsala a stejně to nezměním. Radši si přece pustím hudbu. Samozřejmě je potřeba tu součastnost třeba patřičně využít, ale to už jsem psala v tomhle článku. Když se něco děje teď a tady, tak přeci neřešim, co se bude dít někdy někde jinde!
  • budoucnost
Samozřejmě že není taky ouplně nejlepší nechat všechno plavat a žít jen aktuální chvíli, každý člověk má své cíle a svá předsevzetí, na kterých musí zapracovat, aby je splnil. Chtějme v životě něčeho dosáhnout, něčeho, co stojí za to! Pak taky existují sny, které se s největší pravděpodobností nestanou (až budu velká, tak ze mě bude motýl a podobné). Nechci přímo psát, ať je necháme plavat, protože snít je taky hezké, ale není potřeba si nad nimi moc lámat hlavu a brzdit kvůli nim normální život.
A teď se konečně dostáváme k tématu, kvůli němuž jsem se psala se vším dalším v tomhle článku.
  • minulost
Zapomenout na ní? Nechat jí plavat? Někdy je to docela dobrá myšlenka, ale ne vždycky. A to i když je třeba ta minulost špatná. I když jí nechcete vykřikovat - jednoduše a prostě není stvořena pro cizí uši. Může být ale užitečná - z minulosti, a hlavně těch chyb se člověk učí. Někdy si to ani neuvědomujeme: když se spálíme, podruhý počkáme, až jídlo vychladně a když se píchneme jehlo, napříště si dáme pozor. Učíme se jak takhle podvědomě, tak z vlastního rozumu. Občas si člověk řekne, "Ne, tohle už nebudu říkat, i když jsem to myslela jako vtip, ale kámoška se za to naštvala..." a podruhé to už nikdo neuslyší.
A proto právě já tak trochu nesouhlasím s těmihle výroky, které vlastně popírají to, abychom se učili z vlastních chyb.