Duben 2013

Byl atentát na Heydricha správný?

30. dubna 2013 v 20:05 | Pandora
Předem se omlouvám za neaktivitu, musím hodně makat do školy. Tento sloh jsem psala asi před rokem, tak na to prosím v některých věcech mějte ohled.

To je závažná otázka. Když si pomyslím KOLIK a JAKÉ následky tento atentát měl...Kolik lidí bylo vyslýcháno, odvezeno do koncentračních táborů a konečně Lidice a Ležáky. Atentát potvrdil, co se traduje: že ten, který si nasadí korunu Svatováclavskou neprávem, do roka zemře. Heydrich to udělal. Když se na to člověk podívá poprvé, řekne si: Ne, nemohl být správný, protože kdyby zůstal naživu jeden nepřítel, zůstalo by tisíce přátel." Ano, zůstal by naživu druhý muž třetí říše a koncentrační tábory by byly prázdnější, Lidice a Ležáky by nebyly byly strovnány se zemí, spousta lidí by tu byla. Ale je to doopravdy tak? Zůstaly by? To Heydrich měl naplánované vyhubení Slovanů podobně jako Židů. A tak, když si to představuju, kreslí se mi před očima přímá a nepřímá úměra. Čím více Heydrichů, tím méně mrtvých přátel. Ale i když jsem dospěla k tomuto názoru, nemůžu říct, že atentát byl správný. Posílala bych tím tisíce lidí na smrt. A tak toto téma nemá žádné, a přitom jedno jediné východisko: Neměla být válka! Měl být mír!

Ano, samozřejmě, atentát byl také důležitým činem Čechů, vzpouzejícím se proti fašistické nadvládě. To jsem tam jaksi zapomněla...

Rozhovory; Aník

14. dubna 2013 v 7:00 | Pandora |  Rozhovory
Tak, a je tu další rozhovor, tentokrát s Aníkem. Dole můžete hlasovat v anketě, který z odpovídajících Vám byl sympatičtějí, předchozí rozhovor s Biankou najdete zde.


  • Jsi holka, nebo kluk? Jsem holka :)
  • Zkus v jedné větě zformulovat, o čem je Tvá nejoblíěnější knížka a v druhé větě, čím Tě dojala. V poslední době mě zcela uchvátila řada knížek pod názvem Akademie Evernight od Claudie Gray.
    -Líbí se mi to napjetí a zároveň i vášeň mezi hlavními hrdiny.
  • O jaké věci se zajímáš a proč? Irské tance (popř. klavír, flétna, keramika a jiný tanec...:D) Zbožňuju je a celkově mě fascinují. Také mi nastavují hodně vysokou laťku, jelikož jsou vážně náročné a tak mi dávají i odhodlání.
  • Vyber z následujících možností, upřímě:
    • Jsi líný nebo pilný? Jak kdy, za jeké situace. Dost často odkládám věci na poslední chvíli, ale dokáži být i dost pilná a trpělivá. Opravdu záleží na náladě a postoji.
    • Jsi vytrvalý nebo ne? Vytrvalá myslím že jsem...
    • Jsi pořádný nebo bordelář? Opět záleží na situaci. U mě v pokoji to vypadá příšerně ale někde ve společnosti jsem pořádkumilovná a pečlivá...
  • Jaký máš vztah ke sprostým slovům? Občas nějaké prohodím :))
  • Žiješ v realitě, nebo raději ulítneš do fantazie? Stojím nohama pevně na zemi, ale odreágovat se musí každý. Proto mám blog, píšu knížky a čtu - tancuju, kreslím... U toho můžu popustit uzdu své fantasie...
  • Jak by ses charakterizovala? Ukecaná
Děkuji Ti, Aníku, za rozhovor.

Vězení v podobě civilizace?

12. dubna 2013 v 20:36 | Pandora
Nadpis, který zní divně a vůbec nic neříká...Doufám, že článek nedopadně podobně, rpotože jablko nepadá daleko od stromu. Teď už ale nechám tohohle zbytečnýho vykecávání a jdu na věc.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Napadlo mě jedna věc, která je k pláči ale svým způsobem i směšná. Ve škole jsme jednou dostali zadání: říct, jestli bychom chtěli žít v nějaké tvrzi, starat se sami o sebe, být bez všech dnešních vymožeností...Samozřejmě, že každý trvrdil, že by to dokázal (někdo upřímně jako já, někdo jen aby nevyčníval z řady). Ale copak to dneska lze? Nemůžeme se prostě odříznout od světa jít si po svym! A ačkoliv bychom to strašně rádi udělali, nemůžeme žít bez peněz, ani na vesnici, ani ve městě. Ano, ano, vím, že existují lidé, kteří tak žijí - je o nich natočeno spousty dokumentů. Dobře, budiž. Žijou takhle odřízlí, neochutnaj Coca Colu, nezahrajou si hry na dotykáči (opravdu o nic nepřijdou)...Ale dokážou něco v životě? Maximálně podojit krávu a tvrdit o sobě, že žijou sami v přírodě. To je všechno pěkné, a nechci být nějak kritická, mně by se například takovýhle život naopak líbil. Ale chci něco dokázat a nemůžu se teď prostě ztratit někam...Teď jsem se nechala trochu unést...Jde o vlastně o toto:
Lidé se uzavřeli v sobě a není cesta zpět, člověk, ať chce sebevíc, nemůže vyčnívat z řady a není schopen nevyužít věcí, o kterých by nejraději nevěděl.
Kdo z Vás nikdy nepil colu?
Kdo z Vás nikdy nejel autem?
Kdo z Vás nemá doma alespoň jedno elktronické zařízení?

Tak se omlouvám, tohle byl prostě takový pomatenecký článek, protože mě to naštvalo a potřebovala jsem někam napsat svoje pocity, ačkoliv vím že nikoho nezajímají.

Nedočkavost a neblahé lidské vlastnosti II.

9. dubna 2013 v 18:29 | Pandora
Trochu dlouhý nadpis článku, nemyslíte? Je to proto, že na nedočkavost samotnou bych toho nenapsala dost na celý článek a tak budu pokračovat v neblahých lidských vlastnostech, přičemž se k tématu týdne budu snažit napsat toho co nejvíce.
  • Nedočkavost
"Kdy už tam budem? Já už to nemůžu vydržet! Jak daleko to ještě je? Já snad nedočkavostí neusnu!"; Tyto věty jsou opravdu typické pro výše řečenou vlastnost. Neházejme je ale do jednoho pytle, protože samotná nedočkavost není zas až tak špatná vlastnost. Pleteme si jí často se zvláštním druhem nudy, například když se ptáme, jak dlouho to ještě bude trvat, kdy už tam budem a podobně. Nedočkavost je odvozena od slova čekat, když se na něco těšíme, nýbrž od čekání na konec něčeho. A i když je sama o sobě docela dobrá vlastnost, může se projevit nepříjemně. Nevím, jak Vám, ale mně se občas stává, že se dozvím o nějaké dobré akci, která se bude konat dejme tomu až za půl roku, a já se začnu těšit a plánovat - většinou to končí tím, že zanedbávám ostatní věci, nakonec to bude stejně úplně jinak a já nebudu akorát nedočkavostí spát. Ona vlastně ta nedočkavost ani není vlastnost - je to momentální stav.
  • Bezohlednost
Další neblahou lidskou vlastností, o které bych sem chtěla napsat pár slov, je bezohledonost. Nejtypičtější situace, kdy se s ní potkáváme, ale přece jenom budu psát za sebe, jsou; Mně například hodně vadí, když si někdo ve veřejné dopravě pouští nahlas hudbu do sluchátek. Nehledě na to, že se mi ta hudba většinou nelíbí, někdy bych si ráda četla nebo se učila, případně dospávala. Zdá se Vám, že jakákoliv z těchto činností se dá za takových podmínek dělat? Nebo si několik stoupne doprastřed plaveckého bazénu a založi si kecací kroužek. Na koupališti nic neříkám, ale na plovárně se má plavat, vyhýbat se soustavně někomu je opravdu otrava. Na druhou stranu bychom se měli ujisistit, že dotyčný není k takovému chvání donucen - stojí v metru u dveří, protože je přecpané, jede pomalu autem, protože se v městě nevyzná. My bychom se ale měli snažit dávat na své okolí co největší pozor.
  • Těkavost
Každému z nás se někdy stane, že něco nedokončí, protože musí rychle jít dělat něco jiného. Rozhodně ale není dobré si to zažívat jako zvyk. Ten pronásledující pocit, který nám říká, že to ještě nemáme hotobé je přímo nesnesitélný, ale můžeme mu jedině poděkovat, protože nás donutí dokončit tu či onu věc. V horších případech na to zapomeneme - hlavně u domácích ukolů se to nedoporučuje :). Pohled na stůl, na kterém leží sto a více nedokončených prací není zrobna příjemný - jak pro nezasvěceného, tak pro vlastníka. Těkavost se váže vlastně i k lenosti to dokončit, tak k nepořádnosti. Druhým druhem těkavosti je, když jsme pro něco moc nadšení, slíbíme, že se zúčastníme, ale po pár dnech z nás to nadšení opadá. my si toho sice nevšimneme, ale pro naše okolí je to nepříjemné (hele, bezohledost se nám sem vloudila!).

PS:Trošku jsem si předělala profil, takže se kdyžtak můžete juknout. Omlouvám se za neaktivitu, čas mám jen o víkendech. Jinak, na 14. dubna sháním někoho na rozhovor, tak prosím pište.

Svědomí

6. dubna 2013 v 14:35 | Pandora
Svědomí? Každý ho máme, ale ne každý ho posloucháme. No a to je téma tohoto článku.

No, co si budeme nalhávat, každý z nás už někdy provedl něco špatného, nebo alespoň ne úplně dobrého. Nejprve jsou to chyby hloupé, z neznalosti, za ty se na člověka nemůže nikdo zlobit. Pak jsou tady ale špatnosti, které děláme vědomě a úmyslně. My máme vlastně svědomí dvojího druhu.

"Ale, copak, copak? Co se ty zase chystáš udělat za lumpárnu? Neměl/a bys sedět u televize, když ještě nemáš domácí úkoly. Nemysli si, že máš dost času, víš přece, že to budeš dělat na poslední chvíli. Řekni rodičům o té pětce, není čestné ani pěkné, když to zatajíš, časem se na to stejně přijde a bude to horší!"
  • Toto předvídající a upozorňující svědomí je opravdu těžké si vypěstovat. Toho dosáneme tak, že se pravidelně zamyslíme nad tím, co jsme ten den udělali, k čemu to vedlo a jestli to bylo správné. A časem se z toho vyklube to naše první svědomí, které nám řekne o tom, co se chystáme udělat, k čemu to pvede a jestli to bude správné. Další věcí je ale umět ho poslechnout. Ten, kdo tak neučiní, brzy o něj přijde.
"Ty trumbero! Cos to zase provedl? Jdi se omluvit, nestůj si pořád na svém, vždyť moc dobře víš, že nemáš pravdu! Proč jsi tu pětku zatajil? Nemysli si, že to, že na to tví rodiče nepřišli, znamená, že by jim nevadilo, když jim lžeš. Jseš taky součástí rodiny, ale její členové, aby držela pevně pohromadě, musí být k sobě upřímní. Proč jsi řekla mamince, že je kráva? Víš, jak jí to teď bolí?"
  • Kdo z nás se ještě nepotkal s tímto protivným svědomím, které pořád jenom kritizuje a navozuje nám špatný pocit? Pronásleduje nás do té doby, než docílí toho, čeho chce: abychom litovali toho, co jsme udělali, šli se omluvit a nikdy to vícekrát neopakovali. Někdy je dokonce tak nemilosrdné, že přesto, že šlo o bezvýznamnou věc, která je dávno zapomenutá, nás pronásleduje roky? Mě maminka v první třídě přivezla samolepky (tenkrát to byla obrovská móda), bylo jich celkem asi čtyři sta! Lepily ale i z druhé strany, takže s nimi bylo velmi těžké pracovat a navíc byly všechny vánočního motivu. Já je ve třídě rozdala a zbylo mi jich asi deset...Troufám si tvrdit, že má maminka už ani neví, že se co takového stalo, mě ale svědomí mučí a mučí...


Pojď se mnou tam...

5. dubna 2013 v 21:01 | Pandora
Na úvodní straně knihy Kronika ztracené stopy od Jaroslava Foglara je tenhle text, mně se moc líbí, doporučuji i knížku ;-):

Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá
rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic?
Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů.
Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně
pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a
vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší.

Není to krásné? No já už musím, tohle byl jen takový mezičlánek, teď se připravuje "svědomí".

Šipky

3. dubna 2013 v 21:29 | Pandora
Nevím pořádně, co budu psát - zaměření tohoto blogu směřuje někam úplně jinam, než k šipkám. Takže tenhle článek bude asi kratší, než ty ostatní, momentálně mě totiž nic nenapadá, ale to tak nenecháme...
Nemůžu tvrdit, že když se řekne šipky, vybaví se mi něco jiného než házení šipek. Dovolíte mi malou odbočku? Taky se Vám stává, že děláte všechno dokonale a ve zlomovém okamžiku se to celé zhatí? Například, když jsem před soutěží házela šipky zkušebně, měla jsem samé desítky. Naostro to pak dopadlo s celkovým výsledkem dvě...!
Ale vrátím se zpátky k tématu. Sledujme fáze letu v porovnání se směrem života:
  1. Směr - vyberme si směr. Na jakou cestu se chceme dát? Na špatnou, nebo na dobrou? Budeme se soustředit na sebe, nebo pomáhat druhým? Co si vytyčíme jako cíl našeho života?
  2. Hod - Jedna věc je sice vymyslet a rozmyslet, druhá věc je udělat sice první, ale nejdůležitější krok: začít.
  3. Let - neodfoukne nás vítr z naší cesty, našeho úsilí? Udržíme se ve směru k našemu cíli? Je potřeba hodně odhodlání, aby člověk tuhle cestu překonal (no, já mám zrovna co říkat, viďte?). Někdy to přestane bavit, někdy je to moc nepohodlné. Pak je dobré vzpomenout si na to, proč to děláme - snažit se zůstat.
  4. Dopad - tak, mělo by to být do středu. A když ne, tak jsme buď špatně mířili, nebo špatně hodili, anebo si nám něco pokusilo zkazit cestu při letu? Nerozdíl od šipek je tu ale ta výhoda, že to nemusíme podstoupit celé znovu, stačí už se jen pomalu ale účinně dopracovat k cíli...
    • Někdy se stane, že se špička hrotu ulomí, to když narazí na moc tvrdý protějšek. Dejme tomu, že si vztyčím cíl, že budu hrozně moc cvičit a potom dokonale hrát na klavír. Přesto, že se to naučím, úspěch nemusí přijít hned. Když ale vím, že jsem to dělala dobře a pečlivě, úspěch se čase dostaví...nesmí mě to nechat odradit!
To je konec tohohle článku vycucaného z prstu, já se loučím a jdu spát!

Rozhovory; Bianka

1. dubna 2013 v 18:15 | Pandora |  Rozhovory
A je tu první rozhovor!
  • Jsi holka, nebo kluk? Jsem holka.
  • Zkus v jedné větě zformulovat, o čem je Tvá nejoblíěnější knížka a v druhé větě, čím Tě dojala. Oblíbenou knížku jsem zatím nenašla.
  • O jaké věci se zajímáš a proč? O skaut. Protože je to ta nejlepší věcco může člověka potkat.
  • Vyber z následujících možností, upřímě:
    • Jsi líný nebo pilný? Líná,ale v určitých věcech líná i nejsem.
    • Jsi vytrvalý nebo ne? Spíše ne
    • Jsi pořádný nebo bordelář? Občas tak,občas jinak.
  • Jaký máš vztah ke sprostým slovům? Každému občas sprosté slovo ujede...
  • Žiješ v realitě, nebo raději ulítneš do fantazie? Žiju v realitě,ale právě blog je pro mě odreagování se od té kruté reality.
  • 3 další otázky, které položí první tři lidé, kteří okomentují tento článek. Otázky jetě nejsou,tak nevím na co odpovídat.
  • Charakterizuj se jedním slovem: Originální!
Díky Bianko!

Neblahé lidské vlastnosti

1. dubna 2013 v 12:27 | Pandora
Napadlo mě napsat článek na toto téma. Nejdřív jsem se pokoušela o lenost, ale omylem se mi to celé smazalo a navíc jsem neměla dostatek nápadů. Tak zkusím některé (všechny by bylo asi dost zatěžko vyjmenovat) špatné lidské vlastnosti.

Je proti nim třeba bojovat. Nedělají nikdy nic jiného, že člověku hatí život. Nikdo ale nemůže čekat, že na něho usedne duch svatý* a hned se těch všech vlastností zbaví. Musí se chtít a dokazovat skutky.

  • Lenost
Asi nejčastější špatná vlastnost. Přijdete domů, dáte si něco k snědku, lehnete na gauč. A celý den je v čudu. Komu by se chtělo, po namáhavém dnu hned začít pracovat? Nikomu. Ale komu by se chtělo dělat to potom všechno na poslední chvíli? Tady si každý může vybrat. Buď prožije pohodlný den, ovšem plný neklidu a vědomosti, že nemá hotové povinnosti, nebo si všechno udělá a potom má čas už jenom a jenom na sebe!
  • Tvrdohlavost, paličatost
Pozor, neplést s vytrvalostí! Vytrvalost je dobrá vlastnost. Nenechat se odradit! Ale tvrdohlavost? Projevuje se například v situacích, kdy se s někým přete už jenom proto, abyste se přeli a měli vždycky poslední slovo, přesto že víte, že má ten druhý pravdu. Prostě nechcete přiznat, že jste se začali hádat v přesvědčení, že máte pravdu a přestáváte se hádat, v přesvědčení že mám pravdu ten druhý.
  • Nepořádnost
Kdo kdy ještě neměl problém s úklidem? Někdo se ale udržovat pořádek časem naučí, někomu to dělá obrovský problém. Věřte mi, že nepřeháním, když píšu, že někteří lidé jsou na tom dokonce tak špatně, že se svými věcmi brodí po kolena. Někde jsem četla, že pořádek se dělí (píšu svými slovy) na nepořádný - poházené věci, bez ladu a skladu, a nepořádek chaotický, když má člověk zrovna něco rozděláno. Například něco vyrábí, takže má na stole lepidlo, papíry, nůžky...Pak tam ale nemá co dělat počtač, ani výmluva, že mám něco rozdělaného, když to teď zrovna nedělám.

Pokud máš nějaké typy na to, jak tyto neblahé lidské vlastnosti přemoci, napiš je, prosím, do komentářů.
Takovýchto vlastností je ješě hodně dalších, takže možná časem napíšu článek Neblahé lidské vlastnosti II.
* Nechtěla jsem nikterak urazit Pána Boha, jen mě zrovna lepší vyjádření nenapadlo.
Zdroj obrázků Google.
Mimochodem, Veselé Velikonoce!
PS: A ať se Vám daří překonávat všechny špatnosti, které na Vás číhají!